Jaké to je, být kastelánem a pracovat na malém zámku, který spravuje obec? Co všechno musí takový kastelán dělat? O tom jsme si povídali s kastelánkou Starého Czernínského zámku v Chudenicích Miroslavou Žákovou.

Jak dlouho už tuto práci děláte?

Teprve krátce, od roku 2009. Rok předtím jsem ale na zámku už pracovala při inventarizaci majetku.

A jak jste se k této funkci vůbec dostala?

Tak jak to většinou bývá, úplně náhodou.

Jak se žije kastelánce na malém zámku?

Zámkem žijete ve dne v noci. Je to hodně časově náročné povolání. Mnozí lidé a přátelé si myslí, že se musím na zámku v Chudenicích ukousat nudou. Že sem nejezdí jeden autobus turistů za druhým. Ale nemají pravdu. Loni jsem končila 18. prosince a už v lednu jsem seděla v archivu. Pořád se tady něco buduje, opravuje a mění. Obzvláště nyní, když se tu dělají různé stavební práce, je tu hodně rušno. Jsou tu elektrikáři, zedníci, instalatéři, pokrývači, tesaři. Zámek je prostě plný lidí, a to ještě nezačala sezona pořádně. Teď se do toho ještě uklízelo před novou sezonou.

O jaké stavební práce jde?

Na podzim se začalo s výměnou krovů a střešní krytiny nad hlavní budovou. V tom chceme pokračovat i letos. Pak se podařilo získat dotaci na rozšíření expozice Josefa Dobrovského, která bude doplněna o expozici Karla Slavoje Amerlinga a expozici farnosti Chudenice. Tyto expozice budou rozšířeny do dosud nevyužívaných prostor zámku. Stavebně budou dokončeny letos, expozice se ale otevře až v příštím roce v rámci oslav 420 let od povýšení Chudenic na městečko. Zároveň se tady buduje nová kancelář správy zámku a zázemí pro průvodce. Plánů máme spousty. Chceme rozšířit zámeckou czernínskou expozici a podobně. Bohužel, vše je závislé na penězích. Prioritou ale je zámek udržet a postupně ho opravovat. Po střechách a krovech budeme pokračovat se statikou andělského pokoje a pak by na řadu mohly přijít omítky, které nás moc trápí. Je to ale běh na dlouhou trať.

Většina kastelánů bojuje hlavně s papírováním a úředničením. Jak to je v Chudenicích?

Mám tu výhodu, že patřím pod obec, a tak většinu úřednické práce udělají na Úřadu městyse Chudenice včetně žádostí o dotace. Přesto mě pan starosta letos zasvěcoval do žádostí o dotace. Jinde ale mají kasteláni pod sebou zástupce a tým průvodců. Já jsem tu většinou na všechno sama. Jsem správkyní zámku, průvodkyní a uklízečkou. V hlavní sezoně mám k ruce ale dvě brigádnice průvodkyně.

Kolik lidí ročně navštíví zámeček v Chudenicích?

Když jsem do Chudenic nastoupila, chodilo tak kolem tří tisíc návštěvníků ročně. Dnes přichází kolem pěti až šesti tisíc návštěvníků. Snažíme se zámek hodně propagovat a pořádat řadu akcí pro veřejnost. Asi nejpopulárnější jsou naše oživené noční prohlídky. Konají se zde také divadla, koncerty a od loňského roku i denní oživené prohlídky s jarmarkem. V tom budeme pokračovat i v letošním roce.

Mnohé památkové objekty jsou pyšné na svá hradní a zámecká strašidla. Jak to vypadá s duchy a strašidly v Chudenicích. Straší u vás?

Osobně jsem žádného ducha ještě nepotkala. Nic se mi tu ještě naštěstí nezjevilo. Přesto jsou na zámku místa, kde se nerada zdržuji, kde mám divný pocit a běhá mně doslova mráz po zádech. Jsou tam různé energie. Z doslechu a z vyprávění lidí, kteří mají s naším zámkem co do činění, ale znám spousty vyprávění a historek. Jednou prý na nádvoří přespala jedna paní, která kolem třetí hodiny ráno slyšela křik a divné zvuky. Nezávisle na ní o několik let později přespal přímo v zámku jeden z řemeslníků, kteří dělali na našem zámku novou sgrafitovou omítku. Protože museli vyndat okna, zůstal tady, aby zámek hlídal. I on se ráno ptal, co to mohlo být kolem třetí hodiny ráno za divné zvuky, které ho probudily. Byl až od Vimperka, a tak nemohl znát žádné podrobnosti ani vyprávění místních obyvatel. Z dalších vyprávění třeba vím, že se hodně povídá o tom, že se na nádvoří zjevuje plačící malé dítě, které někdo vyvádí průjezdem ven ze zámku. Ať už je to jakkoliv, já bych na zámku určitě nepřespala.

Začíná nová sezona. Jak dlouho jste musela zámek uklízet?

Letos jsem měla rekord. Protože se celý objekt plynoval proti hmyzu, mohla jsem v prostorách zámku existovat až v posledních dnech. Musela jsem vyčistit všechna dvojdílná okna tabulku po tabulce, naleštit nádobí, otřít prach, napastovat podlahy, vyčistit nábytek. Noční můru jsem měla právě z oken. O těch se mi v noci doslova zdálo. Naštěstí tu byli i brigádníci, kteří nám jako každý rok hodně pomohli. Chlapi se ale věnovali především úklidu venkovních prostor a vyvážení sutin a nepořádku od vstupu do objeveného zámeckého podzemí.

O podzemí v Chudenicích jsem ještě nikdy neslyšel.

Pod naším zámkem se ukrývá celá řada chodeb a sklepení, o kterých odborná ani laická veřejnost neměla zatím žádné bližší a nebo jen mlhavé informace. Podle starých pramenů a pověstí se vědělo, že pod zámkem mělo být hned několik chodeb. Původně totiž v místech hlavní zámecké budovy stávala gotická opevněná tvrz s vodním příkopem a baštami. Podzemní prostory, kam vedou chodby ze zámeckého sklepení, mají tři směry. Sloužily prý jako únikové chodby, sklepy, zásobárny potravin a podobně. Některé sklepy byly ale v minulosti zasypány, u jiných byly zazděny vchody. Pod zámkem kromě chodeb, o kterých se všeobecně vědělo, existují i další obrovské sklepní prostory. Chodby jsou dva metry vysoké i široké. Pokud by se vyčistily od nánosů a závalů, což by nemuselo být finančně náročné, mohly by být už brzy pro zámek dalším lákadlem turistů.

Měnila byste tuto práci za jinou?

Určitě ne. Historie a dějepis mě hodně bavily a pracovat na zámku je krásné. Mám to tu moc ráda. Každý den na mě čeká něco nového, setkávám se tu s lidmi a poslouchám vyprávění odborníků i pamětníků. Práce kastelána je sice náročná, ale hodně romantická.

Děkuji za rozhovor.