Divadlo zde hrávali pod organizací Sokol, později pod SSM.

„Já jsem se ochotnickému divadlu v Dlažově věnoval od svých dětských let. Naposledy jsem hrál v představení Penzion Belveder, což bylo těsně před mým odchodem na vojnu. Je to už 46 let. Tato hra byla poměrně populární a měli jsme s ní tehdy vyjet na zájezd do Plánice. Čtrnáct dnů před představením jsem ale dostal povolávací rozkaz a už se nikam nejelo,“ vzpomíná bývalý dlažovský ochotník Eduard Kepl.

Ochotnické divadlo v Dlažově vedl řadu let Rudolf Viták, později manželé Kabourkovi. Divadlo se hrávalo pravidelně v sále sokolovny a všechna ochotnická představení byla vždy hojně navštěvována diváky.

„Vzpomínám si třeba na hry Paní Marjánka matka pluku, Lesní panna aneb Cesta do Ameriky a mnohé další. Kulisy maloval většinou sám principál a režisér Rudolf Viták, který byl v obci prodavačem. Kostýmy jsme si sháněli, kde se dalo, nebo nám je místní švadlena ušila. Jedinou vzpomínkou na dávnou ochotnickou tradici v naší obci jsou zažloutlé fotografie a staré kulisy na půdě sokolovny,“ dodal Kepl.

„Divadlo v Dlažově hrával můj bratr Václav i sestra. Já si zahrál v několika posledních kouscích někdy koncem padesátých let. Vzpomínám třeba na hru Psohlavci ve které jsem hrál. Byla to krásná léta, spousty legrace. Pak ale přišla doba televize a tradice zanikla,“ zavzpomínal další z bývalých ochotníků Alois Duda