V letošním roce totiž uplynulo 150 let od jeho narození a 100 let od úmrtí. „Nebýt Štěpána Karla Vydry, jen stěží bychom dnes mohli návštěvníky provádět po našem muzeu a pyšnit se sbírkami, které zde máme,” říká ředitelka muzea Hana Smetanová.

Vedení města rozhodlo o tom, že zakladateli muzea a vůdčí osobnosti Musejní společnosti v Horažďovicích odhalí na budově muzea pamětní desku. Tu navrhl akademický malíř Petr Mika.

„Pamětní deska bude odhalena ve čtvrtek 13. října v 15 hodin na budově muzea. Touto akcí si klademe za cíl, společně si připomenout osobnost Š. K. Vydry,” informoval starosta města Horažďovice Karel Zrůbek.

V 90. letech 19. století byly v Praze dvě celonárodní velké výstavy. Šlo o Jubilejní výstavu v roce 1891 a Národopisnou výstavu českoslovanskou v roce 1895. Oběma těmto velkým akcím předcházely menší výstavy v krajích. V roce 1894 se uskutečnily přípravy a sběr materiálů na Krajinskou výstavu, která se uskutečnila na panském ostrově v roce 1894 také v Horažďovicích. Na další rok byla plánována velká Národopisná výstava českoslovanská v Praze. Zde se poprvé setkáváme se jménem Štěpán Karel Vydra.

„V roce 1893 byl ustanoven v Horažďovicích Okresní národopisný odbor, který organizoval sběr všech památek na minulost, ať písemných, fotografických nebo hmotných.V čele tohoto sdružení dobrovolníků stál právě Vydra. Díky němu se shromáždilo veliké množství předmětů, dále archiválie, cechovní památky a fotografie. Expozice Horažďovicka na výstavě v Praze měla velký úspěch a fond sebraných předmětů utvořil základ našich muzejních sbírek. V roce 1895 bylo rozhodnuto o založení muzea a v roce 1896 byla dokonce založena Musejní společnost, která měla vše potřebné na starosti. Po dvou letech třídění a zapisování bylo muzeum pro veřejnost otevřeno 8. září 1898. Vydra pokračoval v dalších sběrech, cíleně rozšiřoval sbírky a jeho zásluhou máme například velice kvalitní a rozsáhlou sbírku s cechovní tématikou. Ve své době byl vysoce ceněn jako archeolog a historik, zpracoval a uspořádal horažďovický archiv, který měl v té době 5 000 položek. Zapisoval také lidové zvyky a písně i v notových záznamech. Základem evidence našich muzejních sbírek jsou také dodnes Vydrou krasopisně psané inventární knihy. V plné práci a s dalšími plány na činnost umírá náhle Vydra v srpnu 1911 na tyfus. Jeho úmrtím končí jedna velice důležitá kapitola v dějinách muzea,” popisuje Vydrův přínos muzeu a život Smetanová.

Prací pro muzeum Vydrova činnost nekončila. Byl řídícím učitelem ve škole a členem řady spolků. Jediná jeho fotografie, která se dochovala, je z tabla vojenských vysloužilců.

„Vydrovy záznamy lidových písní u nás prostudovali pánové Martin Kaplan a Josef Fiala, sběratelé lidových písní, kteří v horažďovickém muzeu měli v létě koncert. Budou tak laskavi, že nám některé ze zaznamenaných písní zahrají při odhalování pamětní desky,” dodala ředitelka muzea.