Druhý den vstáváme v pět hodin ráno, abychom vyrazili, dokud není vedro, ale bylo již 28 stupňů. Míříme do Taškentu, kde nám pan Málek již vytelefonoval prodloužení víz na ministerstvu zahraničních věcí. Nebudeme muset trávit dva dny mezi hranicemi, míříme proto do uzbeckých hor, kde si dva dny užíváme. Na doprovodném voze odešel diferenciál, a tím pádem bude auto pokračovat jen s pohonem předních kol. To by tak nevadilo, kdybychom před sebou neměli Kazachstán, kde nejsou silnice.

Přechod hranic do Kazchstánu nebyl bez problému. Sice jsme si prodloužili víza, ale neprodloužili jsme papír na výjezd motorek, což samozřejmě hraje do kapsy celníkům. Roztáčí se kolotoč hereckých výstupů, diskutujeme na téma, co jsme porušili a jaké to nese následky, protože „tady není žádný holubník, ale hranice.“ Na hranicích se vždy najde něco, jak z vás vytáhnout peníze, tady jsme museli napsat každý prohlášení v azbuce a zaplatit 100 dolarů za kus. Nakonec je to na Martinovi, který to napsal za všechny a cenu umluvil na 200 dolarů za všechny.

Kazachstán

Jsme v Kazachstánu, který je pro nás spíše nutným zlem. Prvním problémem je, že tam nejsou silnice, a kde jsou, jsou v tak hrozném stavu, že si všichni radši vyjíždějí novou cestu stepí. Tato část cesty prověřila stroje i jezdce dokonale. Není nouze o defekty, protože zdejší kultura vyhazování lahví za jízdy z okýnka jedoucího automobilu nás částečně brzdila v posunu vpřed. Když Roman pošesté za den řešil prázdné kolo, v prachu a vedru zouval a dokolečka lepil, byl na pokraji zoufalství.

V noci jsme dorazili do vesnice, kde nás majitel restaurace nechal přespat u sebe na dvorku. Samozřejmě tam nebylo nic než prach a o vodě jsme si mohli nechat zdát. Byli jsme přesto za to rádi, protože zdejší nátura místních opilců není k cizincům moc přívětivá. Na Kazachstán se říká jedna poučka: chcete–li někoho uctít, dejte mu lahev vodky, ale nepijte ji s ním.

Dále jsme projeli kolem města Bajkonur a sešli se s Martinovým kamarádem Antonem. Ten den ráno dokonce startovala raketa, ale to jsme se dozvěděli pozdě. Do města se bez speciálního povolení nedostanete, a proto po doplnění paliva pokračujeme do města Aral.