Herec, spisovatel a hudebník Jiří Suchý, který své dětství trávil v Klatovech, přispěl Deníku svojí vzpomínkou jako první:

„Já jsem v Klatovech a na Klatovsku trávil několik let svého dětství. Bohužel do první třídy jsem šel už v Praze. Přesto si vzpomínám, že v Klatovech jsem byl dán do nějaké školky, kterou provozovaly jeptišky. Mohlo to být někde v dnešní Václavské ulici. Na tuto událost mám tu nejhorší vzpomínku. Celý den jsem zuřivě probrečel a tak, když si pro mě maminka večer přišla, doporučili jí, aby mě tam už znovu nedávala. To je jediná má vzpomínka na školství v Klatovech.

Miroslav Vilímec, houslový virtuoz, klatovský rodák, má na školu několik vzpomínek:

„Ačkoliv jsem klatovský rodák, do první třídy základní školy jsem šel ve Kdyni, kde jsme v té době bydleli. Mám na ten den pevně zakotvenou vzpomínku, třída plná dětí a chodba se zvědavými maminkami se mi vybavuje, jako by to bylo před několika týdny. Souběžně jsem zde také začal navštěvovat hudební školu, kde byla moje matka Ilona Vilímcová ředitelkou a houslovou učitelkou. Do Klatov jsem se ale přece jen vrátil, a to na středoškolská studia na ekonomické škole, kde zase učil můj otec Miroslav Vilímec. I na tuto školu dnes vzpomínám velmi často, byla to krásná doba mladého studentského kolektivu, časem samozřejmě překryjí příjemné zážitky z různých třídních výletů a různých studentských akcí to méně příjemné, ať už to bylo až příliš časné vstávání nebo obavy z možného vyvolání.“

V době, kdy šel do první třídy, bydlel herec Pavel Nový v Železné Rudě, kde byl jeho tatínek sládkem v pivovaře. I on rád na Železnou Rudu vzpomíná:

„V 1. třídě na Železné Rudě jsme měli paní učitelku Rezkovou, jejíž muž dělal finance na hranicích, a tak jsem se již v 1. třídě dostal do Německa. Tedy jsme šli na výlet na hranice a tam jsme mohli udělat pár kroků do Němec. Bohužel záhy komunisti zavařili závoru, zbourali celnici, rozorali kus silnice a rázem byl konec alespoň náznaku normálnosti. Pana Rezka přemístili jinam, a tak jsme přišli i o paní učitelku, která s námi, jak si pamatuji, četla pohádky a nějak jsme se při tom naučili číst a počítat tak dobře, že to umím dodnes.

Zpěvák Miroslav Slodičák alias Marek Ztracený ze Železné Rudy má svůj první školní rok jistě v největším povědomí, je totiž z námi oslovených umělců nejmladší:

„Školu jsem jako malý miloval a do první třídy se naivně těšil. Nadšení opadlo o několik měsíců později, kdy se ukázalo, že mám problém s přehnanými autoritami a maminku si poprvé pozvali do školy. Maminka ráda vypráví, ,jak jsem začal školu tím, že jsem paní učitelce řekl, že já se učit nemusím, protože budu jako zpěvák Freddie Mercury.“

Ludvík Pouza, Jana Pavlasová