Je nás málo
„Myslivecké sdružení v Bolešinech, jehož jsme se synem členové, se spojilo zhruba před 18 lety s mysliveckým sdružením z Ostřetic a v současné době společně spravujeme přibližně 1500 ha,“ ohlíží se do historie Vlasák. Přesto být myslivcem současné mladé lidi příliš neláká. Důkazem jsou Vlasákova slova o počtu členů bolešinského mysliveckého sdružení a hlavně jejich průměrný věk. „Je nás asi pětadvacet, z toho většina je důchodového věku,“ dodává. „Máme mezi námi také mladé myslivce, ale většinou jde o rodinné příslušníky našich členů,“ řekl Vlasák.


Bolešinské myslivecké sdružení však nemá na starost pouze svůj revír. Pomáhají v obci, s čím je třeba a jednou do roka pořádají pravidelně myslivecký bál. V letošním roce přišli s novinkou: uspořádali v místním kulturním domě výstavu mysliveckých trofejí. A že se bylo nač dívat, dosvědčují i slova Deníkem oslovených návštěvníků. „Podobnou výstavu už jsem navštívila i u nás. Bývají moc pěkné, i tahle se vydařila,“ říká paní Květa z Plzně, jejíž manžel je také myslivec.


Práce za to stojí
„Ano, bylo se určitě na co dívat. Vždyť vystavit kolem 1300 trofejí z nejrůznějších mysliveckých sdružení Klatovska dá pořádnou práci,“ připouští Jan Vlasák. Jeho slova potvrzuje předseda Okresního mysliveckého spolku v Klatovech Pavel Martin. „Nejprve je zapotřebí všechny exponáty svézt dohromady, ohodnotit je, zda mají chovnou hodnotu či nikoliv, případně se ocení trofeje s medailovou hodnotou. Poté se trofeje instalují podle toho, jak jsou jednotlivá myslivecká sdružení zastoupena,“ vysvětluje Martin.


Během bolešinské výstavy měly nejsilnější zastoupení srnčí trofeje, dále pak jelení, dančí a mufloní. Nechyběly ani špičáky z prasete divokého. U každého vystaveného exponátu nechybí cedulka s popisem. „Je na ní jméno lovce, datum odlovu, hmotnost a stáří zvěře. Právě stáří zvěře určuje hodnotitelská komise, která může označit zvěř jako nesprávně odlovenou, a tím pádem ji označí červeným bodem. Pro laiky to znamená, že daný kus zvěře má chovnou hodnotu, měl jít do další reprodukce a v žádném případě neměl být odloven,“ vysvětluje Martin.


Úlovky nepočítá
Jako správný myslivec by měl mít Jan Vlasák i další členové bolešinského mysliveckého sdružení dům plný trofejí. „Moc toho doma nemám, prý se na to hodně práší a špatně uklízí,“ směje se Vlasák. Spočítal vůbec někdy, kolik kusů ulovil? „Spárkaté zvěře bylo asi šest kusů, jinak to příliš nepočítám,“ vysvětluje. Za svůj nejcennější úlovek považuje právě srnčí. „Občas se u nás vyskytne i divočák a dostat jej, můžeme také považovat za vzácný úlovek,“ dodává myslivec. Naopak vzácností bývá v dnešní době zajíc či bažant, kteří bývali v minulosti hojně zastoupeni. Daňka, muflona nebo jelena ještě neulovil, nicméně zůstávají tajným přáním.