Co vás vedlo k tomu, že jste zakoupili tenhle zámek v Dolejším Těšově?

M. O.: My jsme vlastně původně nehledali zámek, ale nějaké pěkné staré stavení. Dva roky jsme jezdili a hledali jsme větší místo, nejen domek, kde bychom mohli pracovat i žít a kde bychom se cítili dobře. Od první chvíle jsme tady cítili něco jiného než všude jinde. A setkání s původními majiteli bylo naprosto osudové. Bez rodiny Kehartovy bychom tu určitě nebyli.

P. O.: Já bych dodal, že pracujeme v gastronomii a kultuře, takže jsme hledali něco, kde by se daly pořádat kulturní věci a kde by se mohlo pár lidí i vyspat. Hledali jsme tak ideálně uzavřený dvůr, kde by bylo možné oddělit soukromou část od veřejné. Hledání bylo delší, ale tohle místo splnilo vše, akorát je to o něco větší, než jsme plánovali (smích).

Zámek máte dva roky, co se vám tady už podařilo udělat?

M. O.: Zatím jsme dokázali udělat to, že je vidět z jednoho konce zahrady na druhou. Park byl úplně zarostlý, téměř neprůchozí, lesopark. Vnitřek byl v tak dobrém stavu, že stačilo nechat pana instalatéra vyměnil splachovadla, potrápit se na sprchách a mohli jsme zde nechat lidi přespat. Dříve sem jezdily školy v přírodě a poslední děti tu byly ubytované v roce 2007. Dřívější majitelé se o zámeček starali moc hezky, takže opravdu stačilo setřít prach a omést pavučiny.

Návrat zvonů do kostela sv. Markéty v Kašperských Horách.
Návrat zvonů do kostela sv. Markéty v Kašperských Horách sledovaly desítky lidí

P. O.: Naše plány se změnily ve chvíli, kdy přišel koronavir, protože pro gastronomii a kulturu, které jsou naším denním chlebem, to bylo těžké období. Všechno jsme přehodnotili. Naše původní plány jsou ty tam a přizpůsobujeme se aktuální situaci, protože pořád nevím co bude.

Začali jste ale s pořádáním koncertů právě tady na zámku…

P. O.: Bylo to rychlé rozhodnutí, ale v podstatě jsme se přizpůsobili situaci. Kdyby byla běžná doba, tak bychom s tím tak rychle nezačali.

M. O.: Když jsme sem přijeli, chtěli jsme začít s rekonstrukcí našeho soukromého domu. A až by bylo hotové zázemí pro nás, tak se věnovat ostatním budovám. Ale s kovidovou krizí a úřednickými oplétačkami všechny plány padly.

Jaké máte tedy s tímto místem plány?

P. O.: Chceme se zde věnovat kultuře. Od pořádání koncertů, přes divadla, přednášky, workshopy a nabídnout originální ubytováním. Povaha místa dokáže nabídnou širokou škálu využití.

Pohádková chalupa v Mlázovech.
Pohádková chalupa v Mlázovech definitivně končí, skřítci se odstěhují

M. O.: Já to mám zcela v živých barvách (smích). Bude tady kavárna s vegansko-vegetariánským občerstvením a dobrým pivem. Vedle má manžel dílnu, které se nechce vzdát, ale tam bude sdílená výtvarná a keramická dílna s krbovými kamny. V jedné budově jsou dva socialistické byty pro pracovníky statku s promáčeným propadlým stropem. Tam to chceme celé vyčistit a udělat sál, pro koncerty, jógu, atp., otevřený do krovů. Z místa, kde jsou socialistické sprchy, bychom chtěli udělat jednoduché wellness s výstupem do zahrady, kde bychom rádi měli přírodní koupací jezírko. V hlavní budově jsou společně dámské a pánské koupelny, společná kuchyně, jídelna a velké pokoje. To chceme jen trošku upravit. Lidem se u nás líbí atmosféra škol v přírodě a často jsou rádi, že můžou ukázat svým dětem, jak to vypadalo, když oni jezdili na dovolenou se svými rodiči. Zámeček to uvnitř připomíná jen vysokými stropy a pár výklenky. Ale sklepy jsou staré klenuté, tam bychom rádi udělali galerii. Je tam i kaple Nanebevzetí Panny Marie z pol. 18. století, kterou bychom rádi vrátili původnímu účelu.

Žijete zde na zámku?

P. O.: Zatím musíme jezdit do Plzně, ale prakticky žijeme, hlavně v létě, tady. Až se nám podaří proplést úřady a opravit dům, budeme tu na stálo.