„Na vrcholku věže kostela svatého Josefa došlo kolem dvacáté hodiny k uvolnění kříže a makovice s dokumenty. Naštěstí nespadly na zem, když zůstaly viset na drátech hromosvodu,“ vrátil se k 29. 6. Jiří Frýauf. Muž, který se stará o chrámové hodiny, si nenechal včera odpoledne ujít otevření sloupku s kulatou kopulí.

Na farní zahradě nejprve zaměstnanci úřadu odstranili s pomocí rozbrušovačky kryt a vzápětí vyndali čtyři tubusy z pozinkovaného plechu. Skupinka badatelů, tvořená zástupci církve, okresního archivu a odboru kultury rokycanské radnice pak zamířila k jejich otevření do knihovny. „Mám za to, že nejstarší dokumenty budou z roku 1893. Je totiž o nich zmínka v útlé knížečce o Mirošovu ze sedmdesátých let minulého století, kdy byla makovice instalovaná v létě roku 1967 do špice kostela,“ předpovídal starosta města Vlastimil Sýkora. Obsah prvních dvou pouzder mu dal za pravdu. V jednom byly tehdejší noviny (Čech, Hlas Národa i Dělnické noviny) a v dalším unikátním mapa Mirošova. Opět ze září 1893! „Je nesmírně cenná, protože dokumentuje poddolování území,“ zdůraznila vedoucí Státního okresního archivu v Rokycanech Hana Hrachová.

Zbývající podlouhlé nádoby obsahovaly dokumenty staré 54 let. Kvarteto deníků (Pravdu, Rudé právo, Svobodné slovo a Lidovou demokracii) a s nimi Katolické noviny. Nechyběly ani perfektně dochované fotografie rekonstrukce kostela nebo tehdejší mince. „Jé, pětadvacetihaléř, to si pamatuji. Za dva už jsem si kupoval eskymo,“ usmíval se starší badatel. Neméně významné pro historiky jsou zápisky učitele Jaroslava Falce a faráře Miroslava Škopka. Přinášejí svědectví o době, předcházející tehdejšímu Pražskému jaru.

Představitelé archivu nyní budou jednat s církví o ošetření a uložení písemností. „Věřím, že se dohodneme. Část dokumentů zkopírujeme a vrátíme je zpět na dominantu města,“ je optimistkou Hrachová.

Mirošovští ke čtyřem stávajícím pouzdrům připojí páté. S odkazem budoucím generacím, jak se tu žilo roku 2021…