Míříme do zóny smrti, u lesa nesmíme zastavit

Václavu Faustovi ze Strážova je 43 let. Živí se horolezeckými pracemi a dále nátěry střech a fasád a renovacemi balkonů. Především je to ale dobrodruh, kterému nic šíleného nepřipadá dost šílené. Teď má před sebou další výzvu - má název Bike Hazard 2010 a je to výprava do Černobylu, kde v roce 1986 vybuchla jaderná elektrárna.

Už máte za sebou několik výprav, které by slabší povahy označily za poněkud šílené. Teď se chystáte do Černobylu, místa přezdívaného Zóna smrti. Proč právě tam?

Je to místo, kde bylo lidstvo na vrcholu té doby, krotila se tam energie z jádra a tvrdilo se, že je vše pod kontrolou a vše tak bezpečné, aby to mohlo fungovat třeba na Rudém náměstí. Pak jediný test potvrdil, že je vše jinak a vznikla zóna opuštěných měst a vesnic, vznikla zóna smrti. Krutý vládce Pluto, který byl držený pod pokličkou, se dostal ven a vládne okolní krajině dodnes. Je to oblast, kde lidé museli narychlo opustit své domovy a zůstávající zvěř byla vybita speciálními komandy. De facto vše tady začíná od nuly, lidská vyspělost v podobě panelových sídlišť, asfaltových cest, železných mostů se nechává napospas přírodě. Vše zarůstá zelení, šestnáctiposchoďové domy chátrají a po sídlištích běhá divoká zvěř, která tu má naprostý klid. Tohle nevymyslí ani Spielberg, to stojí za to vidět na vlastní oči.

Co vše chcete v Černobylu vidět? Máte nějaký speciální cíl?

Základ je vidět město Pripjať, které mělo 43 000 obyvatel a teď je gorodem duchů. Zajímavý bude i přístav na řece Pripjať - potápějící se zrezlé lodě, které už nikdy nesměly opustit oblast, Červený les - nejvíce radioaktivní část okolí, - dále obří vojenský radar, který v té době byl snad největší ze všech a dnes tu chátrá jak starý plot a samozřejmě samotný sarkofág. Nad rozpadlým blokem byl vybudován za 7 měsíců v těch nejhorších podmínkách pro člověka a stál v té době 18 miliard rublů. Bude určitě zajímavé stát na místě, které ovlivnilo půl Evropy a pomohlo ekonomicky k rozpadu SSSR.

Jak se budete chránit proti radiaci? Nebojíte se zdravotních následků?

Málokdo asi ví, že první hasiči, kteří bojovali s roztaveným magmatem, nalili pod reaktor obrovské množství vody. Reaktor ale prohoříval směrem k ní a mohlo dojít k druhému výbuchu, který by byl absolutně katastrofální. Minsk vzdálený 300 km by byl srovnán se zemí a půlka Evropy by se musela vystěhovat. Písek, kyselina boritá a olovo shazované z vrtulníků nakonec jádro ochladily a k výbuchu 10x většímu než v Hirošimě nedošlo.

Je to prostě místo, kde dopadla hvězda Pelyněk (Černobyl). Tohle vše budeme absolvovat s místním průvodcem v jeho autě. Náš speciální cíl je objet zónu na kolech s plnou polní. Spát se bude pod širákem, vařit na ohni. Chceme na kolech navštívit co nejvíce vesnic po okraji zóny a dostat se do bažinaté oblasti za řeku Dněpr, prostě vidět maximum, co půjde z této přírodní lokality.

V té nejhorší zóně budeme dodržovat pokyny průvodce, např. u sarkofágu budeme jen 10 minut, u Červeného lesa se dokonce ani nezastavuje a v Pripjaťi budeme moci prolézat i domy. Co se týče cesty na kolech, budeme se modlit, aby navečer vždy sprchlo. Nejhorší je prach. Tábořit se budeme snažit co nejvíce na starých opuštěných asfaltkách, které už nejsou kontaminovány. Nevím, jak ostatní, já se zdravotních následků moc nebojím. Bál bych se chodit každý týden na solárko. Samozřejmě, že budeme používat dozimetr.

Kdy se výprava vydá na cestu?

Odjíždíme dodávkou 4. června a o den později chceme uschovat auto v některé osídlené vesnici. Další den jedeme do zóny s průvodcem, 7. 6. chceme vyrazit na kolech. Kolik dní pojedeme, to sami nevíme. Chceme vidět maximum z okolí. Jen pro zajímavost, jedu na kole Paratrooper používaném americkou armádou, což je v Čechách neznámé kolo. O výpravě budu točit film, který se budu snažit nabídnout naší, polské a německé TV. Dokonce už je složená hudba k záběrům od jednoho drsného rockera. Klatovskému deníku se budu snažit posílat čerstvé zprávy z expedice, jako tomu bylo již při předcházejících expedicích.

Nemáte strach z toho, že to někdy někde „přepísknete“ a už se nevrátíte?

Jednou jsem měl strach, že se nevrátím - v roce 1999 jsme v zimě uvízli v rumunských horách se psy. Měl jsem horečku, zvracel jsem, bolel mě zub, pes mi prokousl ruku a utrhla se pod námi lavina. Pak jsme ještě dva dny leželi ve stanech a čekali na lepší počasí. Dva dny jsem poslouchal kamaráda, který neustále opakoval, že to nepřežijeme. Měl jsem fakt dost fyzicky i psychicky a přísahal jsem si, že končím. Přesně za rok jsem opět stál na saních, před sebou smečku vysoko za polárním kruhem a propadl jsem se do vody.

Co říká na riskantní výpravy vaše rodina?

Žena mi pomáhá vyřizovat vše ohledně výprav, například právě Černobyl, 7letá dcera chce jet všude se mnou a 5letý syn říká ani náhodou.

Už uvažujete, co přijde po Černobylu?

Na konci léta, pokud to vyjde, chci podniknout opět cestu se svojí dcerou, která pojede na nové silnější čtyřkolce Dunajskou deltou a pak po písečných kosách u Černého moře až k Bulharsku.Pro tuhle výpravu už máme dalšího zájemce Karla Vítovce ze Záhorčic se svým synem Vojtou, který též ovládá „čtyřkolovýho draka“. Nebráním se dalšímu zájemci, který by se k nám přidal s odvážným potomkem.

Do budoucna se připravuje hora Ararat. Pojedeme hledat Archu, ať je nějaká sranda (smích). Na hranicích Arménie s Tureckem leží tento starý vulkán vysoký 5137m a podle Bible právě zde přistála Noemova Archa. Tak hurá do Asie.

Ostatní členové výpravy Faustovýma očima:
Jan Aschenbrenner (Klatovy – ajťák výpravy, byl se mnou v Dunajské deltě)
Martin Klasna (Nýrsko – dobrej hecíř k lepším výkonům, byl se mnou v Dunajské deltě)
Miroslav Kolář (Tržek – nadšený cyklista, jede se mnou poprvé)
Rudolf Wágner (Horšovský Týn – cyklista, jede se mnou poprvé)
Ondřej Lincmajer
(Klatovy – vloni spadl z třicetimetrové skály v Chorvatsku, záchranná akce trvala 30 minut, málem se utopil, letos jede se mnou)