„Měl jsem strach, protože Akča je dost ostrá a svéhlavá. Nesmí se k ní přiblížit žádný muž, protože už dvakrát jsme spolu zažili napadení,“ vysvětluje její majitel Bohumil „Míla“ Petrovský z Plzně. „Navíc jsem se obával, že vletí do silnice pod kola nějakého auta. Proto jsem raději zavolal odchytovou službu Městské policie.“

Parkoviště na místě bývalého Domu kultury Inwest v Plzni
Deset let od referenda. Na místě bývalého Domu hrůzy je stále prázdná díra

O tom, že se s muži Akina nerada kamarádí se přesvědčil hned po příjezdu policejní hlídky i její mužský člen. Zato policistka Mirka Hrdonková si se složitou situací bravurně poradila a Akinu přivedla k jejímu majiteli, jako by se s ní znala už od malička. „Tahle četnice je opravdu profík, proto té posádce mnohokráte děkuji“ říká uznale Petrovský, který je sám odkázán na pohyb o berlích a v jeho silách nebylo dovádějící fenku chytit. Jeho Akina ale pro něj není jen čtyřnohou společnicí a kamarádkou. „Kvůli mé hypoglykemii mě stále hlídá, je zvyklá se mnou i spát. Beru ji jako člena rodiny,“ prozrazuje. „Městští policisté mě sice v minulosti dvakrát vytočili kvůli parkování auta, ale před touhle četnicí musím hluboce smeknout klobouk,“ říká Petrovský, který jí jako bývalý disident a nejmladší politický vězeň předal svou knihu Lustr pro papeže s osobním věnováním, která je z větší části inspirována jeho zážitky z let strávených v těch nejtvrdších normalizačních lágrech včetně nechvalně proslulých Minkovic. Jeho vděčnost potěšila i Městskou policii. "Ke strážníkům se kromě připomínek dostávají i poděkování, která nás velmi těší a moc si jich vážíme. A nyní takového poděkování dostalo městské policistce ze služebny Bory, která slouží na odchytovém vozidle," říká tisková mluvčí městské policie Jana Pužmmanová.

Bohumil Petrovský měl psy kolem sebe prakticky celý život, byla doba, kdy jich měl třeba i devět najednou. To ale ještě bydlel v Lázních Kynžvart. Nyní má kromě Akiny u svého kamaráda kousek za Plzní ještě německého vlčáka Baka. Se psy se ostatně setkával i při práci u bezpečnostní agentury, kde pracoval jako vedoucí pracoviště a psovod.

Hlídka strážníků Městské policie na kontrole plzeňských bezdomovců.
Kartony, silniční most i zděné ruiny. Mrazu se bezdomovci v Plzni nebojí

A jak si Miloslav Petrovský vysloužil svou přezdívku Chlup? S jeho láskou ke psům to kupodivu nesouvisí. „Od mých šesti let v roce 1959 mě brával tatínek na tramp do osady „Údolí chladu“ a protože jsem jako malej kluk nosil beranici a kožíšek k táboráku, říkali mi Chlupáči. Šerif "Dolaresu" mi později začal říkat Chlupe a už mi to zůstalo,“ vysvětluje Petrovský.