„V roce 2007 mě zastupitelé jmenovali do funkce obecní kronikářky. K tomu mi přemlouvat nemuseli, protože historie mě baví a kroniku píšu ráda,“ vzpomíná na své jmenování Metličková.
„Bohužel v Břežanech si žádnou historickou kroniku neprohlédnete. Žádnou zde totiž nemáme. Za války se musely kroniky odevzdat do Prahy, a když se situace uklidnila, už ji tam prý nikdo nevyzvedl. Když se po ní později pátralo, kronika už nebyla,“ popisuje osud břežanské pamětní knihy současná kronikářka.
V Břežanech teď mají jednu knihu.
„Ta se začala psát v roce 1970. Tehdy kronikář zapsal zpětně události od roku 1945. Jde však jen o zkratkovité a heslovité údaje. Dlouho se zápisy nedělaly ani v sedmdesátých a osmdesátých letech, a tak když jsem kroniku převzala, měla jsem co dopisovat,“ vzpomíná na začátky Metličková.
Záznamy do kroniky dělá kronikářka jednou za rok.
„Během roku si záznami shromažďuji ve svém počítači. Co se v obci stalo, kdo se narodil, zemřel, kdo se přistěhoval a odstěhoval, co je nového na úřadě i ve spolcích. Naštěstí naše obec žije kulturou, a tak je co psát. Je nám samozřejmě hodně líto, že nemáme staré záznamy o životě v obci. Přesto když se začtete do zápisů ze sedmdesátého roku, také se dozvíte řadu informací. Víte třeba, že v roce 1970 jsme v Břežanech měli 49 chladniček, 40 motocyklů, 62 televizorů a dokonce tři sta obyvatel. Teď jich je 170,“ pokračuje Metličková.
Mladá kronikářka je i místní knihovnicí.
„Historie a knížky k sobě přece patří. Všechno, co pro Břežany dělám, dělám ráda. V naší obecní knihovně máme 850 svazků knih. 60 kusů se každoročně obměňuje z horažďovické knihovny. Další kousky pak dokupujeme. Jen mě mrzí, že do knihovny chodí hodně málo lidí. Nejčastějšími návštěvníky jsou děti, které si půjčují knížky do školy. Minimální zájem je i o internet. Mnozí ho dneska už mají doma, přesto jsou knihovna i internet přístupné každou sobotu nebo po domluvě,“ dodala Metličková.
