Teď se ubytovatelé bojí, že přijdou ještě o mnohem více peněz. Poplatky za ubytování jim už totiž nezasílá odbor sociálních věcí a zdravotnictví klatovské radnice na účet, ale dávky vyplácí přímo sociálně slabým a ti pak mají za ubytování sami platit. Důvodem je, aby se naučili hospodařit s penězi. To se podnikatelům nelíbí, podle vedoucí odboru Hany Křivohlavé je ale tento postup v souladu se zákonem.

O problémech se Deník bavil s ubytovateli z Klatovska, ti ale většinou nechtějí jít do konfliktu s městem. Dva z nich se nakonec uvolili o problémech hovořit. „Snad se to neobrátí proti mně,“ věří jeden z nich, Jiří Nový, který poskytuje ubytování v Klatovech a Janovicích dvěma desítkám sociálně slabých osob. „Když začalo takzvané sociální ubytování, město platilo na osobu 4700 korun. Peníze mi chodily na účet. Pak přišla krize a město, aniž se ptalo, rozhodlo, že částku sníží na 4000 korun.

Jde o ubytování v jedno- či dvoulůžkovém pokoji včetně energie, topení, DPH, poplatku za ubytování, takže to pro mě zase tak lukrativní není. I tak jsem souhlasil. Po třech, čtyřech měsících ale přišly problémy. Ten člověk nepřijde na pracovní úřad, což já neovlivním, a oni mu seberou dávku. Já se to ale dozvím po šedesáti dnech. Ten člověk mi pak nedá peníze. Já jsem takhle vloni přišel o 96 tisíc korun,“ vzpomíná na začátky problémů Nový.

Peníze do ruky

Nyní je podle něj ale situace ještě mnohem horší. „Teď ale město rozhodlo, že chtějí naučit takzvané sociály pracovat s penězi a oni mi tedy mají ubytování hradit sami. Je to od 1. ledna. Problém je v tom, že peníze za leden dostanou až počátkem února. V lednu tedy bydlí zadarmo a já trnu hrůzou, zda mi peníze přinesou. A když už je přinesou, tak často dochází k tomu, že dotyčný řekne: Napište mi doklad na devět tisíc, které mám platit za sebe i za rodinu. Ale dává mi jen sedm a půl a řekne, že víc nemá. A když se mi to prý nelíbí, tak půjde jinam. Takže dnes to funguje tak, že když ho tu chci, tak si ho v podstatě musím „koupit“,“ říká Nový a dodává: „Prosil jsem sociálku, aby v některých případech posílali peníze na můj účet. Mám tu rodinu, kde otec je narkoman, který tráví čas na psychiatrii, policisté ho sundávají ze střechy, on kupuje drogy. Ale peníze do ruky dostane. Prý je svéprávný.“

Učí se hospodařit

„Na jiných sociálkách to funguje tak, že tam jde ubytovatel a dostane peníze. On za ně ubytovanému vystaví doklad. V Klatovech to tak nefunguje. Samozřejmě chápu, že na to má město právo, ale nám to přidělává velké komplikace. Zatímco ještě před rokem vše fungovalo zcela bez problémů, dnes na ubytované musí náš zaměstnanec v den výplaty dávek počkat a v nadsázce je chytit za ruku, aby ubytování zaplatili,“ stýská si i Dušan Popelka, na jehož ubytovně v Janovicích bydlí více než padesát sociálně slabých lidí.

Podle klatovské radnice je ale vše v pořádku. „Zákon říká, že orgán pomoci v hmotné nouzi ustanoví zvláštního příjemce, v daném případě ubytovatele, vždy v případech, kdy by se výplatou dávky příjemci zřejmě nedosáhlo účelu, kterému má dávka sloužit, nebo kdyby tím byly poškozeny zájmy osob, v jejichž prospěch je příjemce povinen dávku používat. Po určitou dobu tedy platilo, že se určovali zvláštní příjemci, tedy ubytovatelé, elektrárny, plynárny a podobně. Tak by se ale nedosáhlo toho, že by se ti lidé naučili hospodařit. Změnilo se to a zvláštní příjemce se bude stanovovat jen ve výjimečných případech,“ vysvětluje Křivohlavá. Ani sami sociálně slabí ale nevěří, že novinka je krokem k lepšímu. „Určitě bylo lepší, když to ubytovateli chodilo na účet, než když se to dostává na ruku. Někteří to určitě nezaplatí,“ míní Julie Kováčová, která bydlí na Nového ubytovně.

Stěhovat se mohou

Sociálně slabí se mnohdy na ubytovnách chovají velmi problematicky. „To si nikdo neumí představit, co dělají. Chodí opilí, zfetovaní, někdy byt doslova vybydlí,“ řekl Deníku jeden z ubytovatelů, který nechtěl být jmenován. Mnohdy také nezaplatí a aniž by to dali vědět, zamíří na jinou ubytovnu, kde jim stát také hradí ubytování. „Chtěl jsem po městě, aby ten, kdo mi neuhradí ubytování, neměl nárok na jinou ubytovnu. To mi přijde logické a bylo mi to přislíbeno, ale bohužel se to neděje. Mám příklad rodiny, která mi nedala peníze a poté během několika měsíců prostřídala další tři ubytovny. Vybydleli byt a přesto dostali další na azylu. Oni se stěhují jako vrabci a město to platí,“ tvrdí Nový a stejný názor mají i další ubytovatelé.

Jenže i v tomto případě se radnice hájí, že postupuje tak, jak jí ukládá zákon. „Je to provozování živnosti. Smlouva je mezi ubytovatelem a ubytovaným a záleží jen na nich, jak to mají právně ošetřeno. Naši klienti nejsou zbaveni právní odpovědnosti a zodpovídají za dodržování smlouvy, kterou podepsali. Je to záležitost těchto dvou stran. My nemůžeme bránit někomu, aby se přestěhoval, a dávky, pakliže klient splní podmínky dané zákonem, jsou orgánem pomoci v hmotné nouzi vypláceny dále,“ uzavírá Křivohlavá.

Ubytovatelé se mohou všech problémů zbavit tím, že nebudou sociálně slabé ubytovávat. K tomu je nemůže nikdo donutit.