Horské službě zasvětil svůj život dnes 78letý Jiří Bárta ze Špičáku. Strávil v jejích řadách 41 let svého života a dodnes se s jejími členy stýká. „Členem Horské služby jsem se stal v roce 1950, čekatelem jsem byl od devětačtyřicátého. Sloužil jsem do roku 1991, kdy jsem šel do důchodu. Dodnes jsem ale přítelem Horské služby,“ řekl Deníku čilý senior.


Jak se Horská služba změnila za dobu, co jste u ní působil?
Tenkrát to bylo hlavně o nadšení. Měl ho třeba Říha, který tady na Špičáku Horskou službu v osmačtyřicátém roce zakládal. Pak přišli na Hojsovu Stráž, kde jsem tenkrát bydlel. Tak jsme se k nim přidali, bylo nás celkem pět. Vybavení jsme žádné neměli, to se shánělo, jak se dalo. Hlavně jsme měli věci po Američanech, po nichž tu zůstaly třeba balíčky první pomoci. A co nebylo, to jsme šli dokoupit do lékárny. Pak jsme se dostali k Červenému kříži, ale ten tenkrát také neměl žádné peníze a Horská služba pro něj byla nová organizace. Já dodnes s nadsázkou říkám, že nám tenkrát dali svíčku kdyby byla v noci hledačka. To dnes, když přijdu za chlapci na barák a vidím, co všechno mají, tak si říkám, že to je rozdíl, který se prostě nedá popsat.


Jsou nějaké zásahy, které vám utkvěly v paměti, ať již proto, že skončily dobře, nebo proto, že naopak skončily tragicky?
To byl jediný. Bylo to v šedesátých letech a my jsme tu měli trénink s malými kluky. V lese jsme nacvičovali sjezdy na prudkém svahu a sledovali nás tři piloti. Když viděli, že kluci si sednou do vejce a jedou, tak to jeden z nich taky zkusil. Byl to 22letý kluk, který ujel jen 10 metrů a narazil do stromu. Měl roztříštěnou lebku. Dovezli jsme ho do nemocnice, ještě když dýchal. Byl asi půl roku v bezvědomí a potom umřel.


A jakou máte nejhezčí vzpomínku?
Byli jsme bezvadná parta. Já si vážím toho, že jsme spolu drželi, i když byla jiná doba.Třeba když umřel Brežněv, tak nás bylo čtyřicet v Kolibříku a kluci ho pochovávali. Zalepili Husákovi oči náplastí, aby na to nekoukal, vzali necky a pochovávali Brežněva. Říkal jsem si, že to bude obrovský průšvih, protože to někdo z těch čtyřiceti lidí musí říct. Nic ale nebylo, všichni mlčeli. Byla to prostě bezvadná parta.