Pětaosmdesátiletý Jan Švantner a jeho o dva roky mladší manželka Dagmar spolu strávili celý život. „Byli jsme někde u muziky a tam jsme se poznali. Jsme rádi, že jsme spolu, že člověk není sám. Navíc svou ženu stále miluju. Měl jsem v životě velké štěstí,“ řekl Švantner.

I když se jim nemoci, obzvláště v poslední době nevyhýbají, lásky čas si s manželkou připomenou každý rok. Seznámili se v roce 1955, když muž sloužil na vojně u Horšovského Týna. Byla to prý láska na první pohled, a tak se ze Slovenska trvale přesunul do Čech. „Myslím, že jsme se ještě nepohádali tak, abychom na sebe nemluvili. A teď už se to ani nestane,“ uvedla manželka, která pracovala nejprve jako prodavačka a poté jako účetní. Její manžel byl řidič.

Lásku jim závidějí i vnoučata. „Babička byla celý život generál. Děda se o ni staral celý život, obskakoval ji. Byli oba spokojení. Oni se opravdu mají rádi,“ sdělila vnučka Michaela Jetmarová, která se v minulosti o své prarodiče velice intenzivně starala. Sama má ale čtyři děti a před časem dědečka navíc zdravotní problémy upoutaly na invalidní vozík. Hrozilo, že skončí v léčebně dlouhodobě nemocných. To ale jeho manželka nechtěla dopustit, proto se rozhodla společně s ním začít bydlet v domově seniorů v Janovicích nad Úhlavou. „Nejdříve jsem nevěděla, jestli si zvykneme. Ale jsem tu moc spokojená. Jsou tu hodné sestřičky, výborné jídlo i program, takže se nenudíme,“ uvedli spokojení manželé Švantnerovi, kteří celý život bydleli v Běšinech a pak také v Plzni. Mají dvě děti, tři vnoučata a čtyři pravnoučata.

„Babi je nemocná, děda je nemocný, tak už to bylo složitější. Aby byli stále spolu, tak domov byl určitě poslední varianta, která šla. Jsou jedni z mála, kteří spolu takhle vydrží. A já doufám, že to bude ještě hodně dlouho,“ uzavřela vnučka.