Má mezi nimi vzácné rarity, na které je pyšná, ale i kuriozity či oznámení známých osobností. Co vše má doma, jaké je například nejmenší či největší oznámení, nám sběratelka řekla během rozhovoru.

Co vás přivedlo k tomu, že jste začala sbírat svatební oznámení?
Tenkrát ještě vycházel časopis Zápisník a tam byla zmínka o paní, která svatební oznámení sbírala, měla tam i jedno krásné vyfocené. Tak mě to zaujalo, vzpomněla jsem si, že jich maminka taky má doma krabici. Pohrabala jsem se v ní, zalíbila se mi a tím to u mě začalo. Dnes už mám krabic několik a v nich tisíce oznámení.

Pamatujete si na své první oznámení?
To se přiznám, že ne. Určitě bylo v krabici od maminky. Ta měla ale raritní, protože bylo o velikosti 50 na 30 cm. Dnes už ale nepatří mezi moje největší, to už mám větší, o rozměrech 80 na 60 cm. Maminka ho měla nakreslené na krabici od bonboniéry, ze které jim ho pak ofotili a to posílali dál. Mám tak fotku, ale původní zatím nemám doma, ještě jsem ho nedostala. Už tenkrát v 65. roce měla maminka raritku mezi svatebními oznámeními.

Zdroj: Deník/Monika Šavlová

Víme tedy o největším. Jaké je nejmenší ve vaší sbírce?To je asi ve vlašském oříšku, ze kterého se oznámení vytahuje na stužce. A i když jde o oříšek, není to ze Švihova, jak by se mohlo předpokládat s ohledem na pohádku o Popelce, ale je až z Moravy.

Máte ale i další raritní kousky, jaké?
Ano, a na některé jsem velmi pyšná. Například na svatební oznámení na jídelním talíři, na toaletním papíru, na krabičce od Tic Tacu, na žvýkačkách, na lízátku, na mýdle, na zrcátku. Možností je v dnešní době hodně, takže se meze nekladou. Mojí největší raritou, kterou jsem získala od paní, která již nechtěla sbírat oznámení, je ekvádorská mašlička. Tam totiž snoubenci do rodiny pošlou vždy dvě mašličky, a tak na svatbu mohou přijít jen dva lidé, i kdyby rodina měla členů pět. Bez mašličky tam nikdo nesmí. To je pro mě vzácné, za tu jsem moc ráda, že ji ve sbírce mám. Pyšná jsem ale také na nejstarší oznámení, které je z roku 1876.

Mám také hodně zahraničních oznámení. Ta jsou zvláštní. Často jsou hodně propracovaná. Mám například izraelské, ale nikdy mi je nikdo nedokázal přeložit, pak ještě ruská, která jsou všechna psána červenou barvou, ale nevím proč.

Středověké slavnosti na Opálce.
Hradem Opálka zněla hudba, ale i řinčení zbraní bojujících rytířů

Jaké jsou například nejzvláštnější materiály, na kterých je oznámení napsáno?Nevím, zda úplně nejzvláštnější, ale mám tam oznámení na ručním papíru, kovu, dřevě, plastu, látce, zrcátku a podobně. Jedno oznámení mám také namluvené na kazetě do kazeťáku.

Ve sbírce máte i svatební oznámení známých osobností, prozradíte jakých?
Mám jich několik. Raritkou je oznámení Heleny Růžičkové, kdy měli první oznámení, to pak bylo škrtnuté a měli na něm napsáno neplatí, na druhém je napsáno platí. Takže Slunce, seno, jako když vyšije. Bohužel se ale podruhé již nestačila vdát, když zemřela několik dní před svatbou. Mám ale také svatební oznámení Honzy Musila z druhé svatby, Libušky Šafránkové, které jsem ale získala až nyní, až po smrti Josefa Abrháma, dále i dalších osobností, jako například Emila Škody, Tomáše Bati či Josefa Skupy.

Máte už tisíce oznámení, najdou se mezi nimi nějaké výjimečnosti?
Rozhodně. Například mám dvě stovky jednorázových oznámení, kdy v té době byla móda a měl ho každý stejné. Bylo období, kdy pět let za sebou „frčela“ vytlačená zlatá srdíčka. Jindy to zase byly nakreslené květiny, většinou gerbera nebo karafiát. S těmito motivy mám oznámení spoustu. I svatební oznámení jsou módní záležitostí, ale nedá se říci, že by se móda vracela či opakovala. Nyní jsou neomezené možnosti, snoubenci si mohou napsat, co chtějí, na co chtějí a udělat vše, jak chtějí. Dříve vybírali v katalogu, dali veršík, například nejznámější Jdi s tím, kdo tě má rád, takových mám i nejvíce. Jsem ale ráda, že se to mění, protože sbírka je tak mnohem pestřejší a zajímavější.

Zajímavé je také oznámení, kde jsou přeškrtnutá jména a datum sňatku. Zřejmě tehdy udělali při první svatbě více oznámení, tak je pak využili i na druhou, nebo těžko říct, jaký byl důvod. Ale pro mě je to krásná rarita.

Již 22. ročník Nezdické neckyjády Vaška Šticha nabídl porci zábavy.
FOTO, VIDEO: Nezdickou neckyjádu zpestřily i zápasnice v bahně

Jak se vám daří vaši sbírku neustále rozšiřovat?Po těch letech, která se již sbírání věnuji, už se mi mnohdy lidé ozývají sami a posílají mi je. Hodně už se to o mně ví nebo mi to shánějí i kamarádky a známí. Jsem také v klubu sběratelů, takže i přes tento kontakt mě lidé najdou. Nyní se mi ozval i pán z Francie, který sbírá tácky pod pivo, tak mi nabídl jejich svatební oznámení. Jsou úžasná, nic si na nich ale nepřečtu (smích). Takže jsem mu je posílala zpátky, aby mi je přeložil, abych alespoň věděla, co se tam píše.

Jinak musím ale říci, že i svatební oznámení se nyní sbírají o trochu hůře, protože i oznámení jsou stále dražší, a ne každý je chce věnovat. Ale stále se to ještě dá.

Když si prohlížím oznámení, vybaví se mi spousta vzpomínek na to, kdo mi je dal, jaká ta svatba byla a podobně. Zavzpomínám na známé a přátele. Ráda se tím probírám. Je to koníček jako každý jiný. Ale výhodou je, že ať dostanete oznámení z jakéhokoliv koutu republiky, tak je každé jiné. Kdežto třeba pexesa se vydávají všude stejná.

Máte v nich ještě přehled a kde je skladovat?
Napřed jsem říkala, že budu sbírat do pěti tisíc, ale pak jsem viděla, že místo ještě je, tak jsem pokračovala. K narozeninám jsem dostala krabice i s víky, aby se mi na ně neprášilo, protože do té doby jsem je musela čistit, oprašovat. Nyní mám díky krabicím vše po kupě a méně práce. Do ložnice se ale ještě vejdeme (smích). Tak mám další místo a v současné chvíli bych řekla, že mám v krabicích oznámení zhruba 8 800, nevím přesně. Mám je rozdělená podle různých kritérií, nejčastěji podle roků. Ta nejstarší mám v kroužkovém sešitě, stejně tak ta nejzajímavější. Dělím si některá i podle rodokmenů, když mi daruje oznámení vždy někdo z jedné rodiny, tak abych je měla pohromadě. Mám to vše zapsané v počítači, protože každé oznámení si označím a zaznamenám. Bohužel ta nejstarší už jsou špatně čitelná, takže je nemohu zařadit do příslušných let.

Světový pohár v přesnosti přistání v Klatovech.
Letiště v Klatovech obsadil světový pohár parašutistů v přesnosti přistání

Vy si ale oznámení nenecháváte jen pro sebe, ale děláte i výstavy, kde mohou nyní lidé část vaší sbírky vidět?Ano, ráda se pochlubím, když to jde, protože těch příležitostí moc není. Nyní mám společně s Jarmilou Strakovou výstavu „Vdáváme se, ženíme se“ v muzeu v Černošíně. Je tam moc hezký prostor, mohla jsem tam dát i mé vzácnější kousky, takže jsem moc ráda. Nejsou tam jen oznámení, ale i další věci týkající se svateb, takže je to krásně sladěné, určitě výstava stojí za návštěvu. Možnost mají lidé do konce srpna.