„Vždy jsem snil o tom, být kuchařem, už v předškolním věku jsem si listoval kuchařkami. Ještě jsem neuměl číst, ale už jsem si prohlížel obrázky, pak jsem si četl recepty. Moje maminka ale nesnesla pomyšlení, že bych se jen vyučil, tak jsme zvolili kompromis a udělal jsem si hotelovou školu,“ řekl Částka.

Před jedenácti lety otevřel svůj bufet a před šesti lety ho zmodernizoval. „Zpočátku šlo o prosté podmínky, jak technologicky, tak odbytová i výrobní část byly skromnější. Jakmile se nám vše rozjelo, odhodlal jsem se k velké rekonstrukci, přistavěl jsem a rozšířil odbytový prostor, rozšířil a kompletně jsem přestavěl celé zázemí včetně kuchyně, dovybavil technologicky tak, abychom zvládali narůstající odbyt. Nehrajeme si na žádnou exotickou kuchyni, dělám to, co si myslím, že umím, tedy tradiční česká jídla. Tím, že sem mnoho zákazníků chodí každý den, tak musíme nabídku často obměňovat, snažíme se každý den něco nového vymýšlet,“ uvedl Částka.

Nová část průtahu Železnou Rudou.
Skončily objížďky, Železná Ruda je opět průjezdná. Opravuje se silnice na Špičák

A i když je bufet v centru turistického města, lidé tam nenajdou ceny s vysokohorskou přirážkou, jak by se dalo očekávat. Oběd tam vyjde okolo 150 Kč. „Řekl bych, že máme ceny nastavené akorát, nesnažíme se je šponovat na maximum, ale ani se podbízet zákazníkům, přeci jen musím udržet provoz a mít spokojený personál. Přihlížím i k tomu, že minimálně polovina našich zákazníků nejsou turisté, ale dělníci, úředníci a podobně, takže chci ceny mít takové, aby byly pro všechny přijatelné,“ vysvětlil železnorudský kuchař.

Přiznává, že náročná je pro něj zimní sezona, protože v té není jen kuchařem ve svém bufetu, ale také rolbařem. „Musím to v bufetu personálně řešit tak, abych mohl včas z kuchyně odejít nebo abych mohl později přijít. Snažím se obě moje povinnosti skloubit, ale přiznávám, že je to někdy hodně náročné. Obojí ale dělám velice rád.“