Jsem rodákem z Maňovic, ale bydlím v Horažďovicích, protože v naší obci bylo špatné spojení a já s manželkou jsme v Horažďovicích pracovali, tak jsme se tam odstěhovali. Do Maňovic ale dojíždíme, máme tu chalupu po rodičích. K práci kronikáře jsem se dostal v roce 1992, když se Maňovice osamostatnily. Dnes jsem druhým nejstarším žijícím rodákem a pamětníkem,“ říká Pojer, který se narodil v roce 1928.

„Pamatuji si, že jsme v Maňovicích mívali dvě, dokonce jeden čas i tři hospody. Do horní hospody vozil plzeňský pivovar pivo Gambrinus, v dolní hospodě se točilo Protivínské pivo. Pořádaly se tu pravidelně taneční zábavy, hrávala se tady divadla, organizovaly koncerty. V roce 1934 jsme byli první obcí na okrese, kde měli v tanečním sále parkety. To na vesnicích v té době ještě nikde nebylo.  Měli jsme tu i spousty řemeslníků, jinak naše obec byla vesnicí zemědělců a kameníků. V lomu pracovala podstatná část zdejších obyvatel,“ vzpomíná Pojar.

Během roku si kronikář dělá různé zápisky a poznámky. Mapuje veškeré dění v obci a prý mu nic neujde.

„Chodím po vsi a pořád fotografuji, na všechno se ptám, ledacos zjišťuji. Když jsem v roce 1992 začal kroniku obce psát, dopisoval jsem historii a události, které jsem si pamatoval a nebo které jsem znal z vyprávění. To proto, aby se nezapomněly. Po zdejších lidech jsem také posbíral spousty historických fotografií, domovských listů, rodných listů a podobně. Jednou to snad bude pro budoucí generace zajímavé. Podařilo se sehnat fotografie lidí, stavení, nějakých akcí. Jsou tam snímky maňovických legionářů, fotografie z vojenských odvodů a podobně. Dal jsem si s tím opravdu hodně práce, ale myslím, že to stálo za to,“ pokračuje Pojer.

Roční zápis v maňovické kronice má zhruba třicet stránek. Kronika je doplněna i různými malbami.

Do kroniky v Maňovicích kronikář zapisuje  kdo se narodil, kdo zemřel, kdo se přistěhoval a odstěhoval, kdo něco opravoval, co dělala obec, kolik to stálo, jakou činnost mají hasiči a  jaké akce se v obci pořádaly.

Maňovice mají bohatou historii. První písemná zmínka je doložena listinou sepsanou 23. dubna 1366 u pana Buška z Oseka, který vedl spor s proboštem kláštera zderazského a farářem z Velkého Boru o hranice jeho katastru. Na pomoc pro určení hranic si přizvali i maňovického kmeta Machona z Maňovic, který dobře znal toto území.  Další podrobná zpráva o obci je v berní rule roku 1654. Obec patřila až do zrušení roboty roku 1848 pod panství oselecké, a tak historie Maňovic je spjata se šlechtickými rody Kokořovců z Kokořova, rodem Vitanovských z Vlčkovic a Janovských z Janovic. Od roku 1832 byl oselecký zámek v držení rodiny Boss Waldeck, a to až do roku 1947.