Dnešní historické téma budeme věnovat několika starobylým řemeslům, která zaopatřovala výrobky které sloužily k odívání. S archivářem Vlastivědného muzea Dr. Hostaše v Klatovech Janem Jirákem si budeme dnes povídat o krejčích, ševcích, tkalcích a kožešnících v našem regionu.

Ševci a koželuzi

Když si vezmeme počátek ševcovského řemesla, tak úplně prapůvodně si švec připravoval kompletně veškeré věci pro výrobu bot sám. Až v pozdější době se od této přípravné fáze oddělilo vydělávání kůže, které začali obdělávat takzvaní koželuzi, a švec se začal věnovat pouze střihům, modelování a výrobě bot samotných. To sice vedlo k ulehčení práce obou řemesel, na druhou stranu to vedlo i k tomu, že mezi ševci a koželuhy docházelo k soudním přím a tahanicím o to, kam až zasahuje zpracování kůže a kde začíná ševcovské řemeslo. Proto těchto sporů známe celou řadu a pro pobavení si můžeme říci, že například ševci koželuhy výrazně opovrhovali, a tak se postupně vyvinulo jejich označení smraďáci, jelikož jejich řemeslo opravdu nepatřilo mezi voňavá. Ve starých materiálech města Klatov nacházíme zprávy například o tom, že koželužny byly vykazovány z městského jádra daleko za hradby na městská předměstí. Protože kůže patřila mezi základní suroviny, koželuzi se postupně vypracovali na jedny z nejbohatších občanů města, respektive nejbohatší řemeslníky, což dokazuje například i to, že místní cech koželuhů si v roce 1535 ze svých zisků zakoupil ve městě mlýn.

Klatovský cech ševců patřil mezi nejstarší zmíněné cechy. Postupně v tomto cechu docházelo k rozdělení do několika oborů. Postupem času tato dělba vedla k tomu, že na konci 16. století byli ze ševcovského cechu vyloučeni řemeslníci, kteří se věnovali pouze opravám starých bot, a tudíž nedělali boty nové. Těmto opravářům bot se říkalo prťáci a nebo flekaři. Dost často se začalo užívat i pojmenování vetešníci.

Ševcovským mistrem a nebo tovaryšem se v té době mohl nazývat pouze ten, kdo vyráběl a prodával boty nové. Ze stejného období jsou zmínky i o fungování ševcovských cechů také v dalších městech v regionu, jako byla města Plánice a nebo Sušice. Z dalších měst přichází i popis pří mezi ševci a koželuhy, protože jejich vzájemné osočování, napadání a rivalita pokračovala po celé období novověku. Ještě na konci 18. století nacházíme spor mezi koželuhy a ševci ve městě Horažďovice, kde se tyto cechy přely o výhodnější postavení svých obchůdků.

Celý článek si přečtete ve čtvrtečním Klatovském deníku