KASÁRNA ZEMSKÉ OBRANY

Při silnici k nádraží stávaly od konce 18. století kasárna zemské domobrany. Byly za starou váhou. Nová váha, kterou jsme ještě znali, byla postavena na druhém konci „placu“ před továrnou Václava Kusého, blíže k nádraží ve stylu secesní přízemní kruhové budovy v roce 1908. Nesmyslně zbourána byla v roce 1988. Kasárna také časem změnila účel. To když v roce 1886 byl z Klatov odvelen 36. prapor zdejší vojenské posádky domobrany. Město objekt začalo využívat jako hospodářskou školu, poté obecnou školu a následně jako obvodní dívčí školu. Za socializmu si tady pamatujeme střední zdravotní školu. Vše skončilo demolicí na začátku dubna 2010. Vraťme se, ale zpět do historie do roku 1880, kdy si klatovská veřejnost stěžovala na německý nápis kasáren. Věc se dostala až k Radě města, protože budova kasáren byla ve vlastnictví obce. V té době již byla v rakouském císařství uzákoněna jazyková rovnoprávnost, takže v českých Klatovech by měl být na veřejných budovách přinejmenším nápis dvojjazyčný. Nehledě, že město nechalo nedávno celou fasádu opravit a nově vybílit. To asi nezajímalo hlavního velitele, majora Hanische, který ač původem Čech dal souhlas, aby byl velkými černými písmeny namalován nápis: „K. K. LANDWEHR-KASERNE“. Purkmistr (starosta) Josef Císař na reakci lidí nařídil přimalovat nápis v češtině, ale tento „kočkopes“ byl spíše lidem pro smích. A tak se stalo jednou v noci (17. dubna), že někdo zamaloval oba dva nápisy a byl klid. Lidé věděli, že jsou to kasárna, ale nápisy to do světa „nekřičely“. Když 21. srpna roku 1968 začala vojenská okupace státu sovětskými vojsky a jejich spojenci, tak naši rodiče šli a zamalovávali ve městě označení ulic a hlavně mezi městy na křižovatkách silniční ukazatele. Mnohdy dosáhli úspěchu, zmátli nepřítele, který nevěděl přesně kde je a kudy má jet obsadit další město. Taky dneska by byla vhodná doba přebílit rozesmáté a spokojené „huby“ státních politiků na různých plakátech či bilboardech. Jejich blahobytný výraz rozhodně nekoresponduje se stavem svěřené země.

(Šumavan 24. 4. 1880), Ivan Rubáš