SOCHA SV. ANTONÍNA

pokračování

Z děkanského kostela ve městě ve tři hodiny odpoledne vyšel mnohočetný průvod vedený hudbou ostrostřeleckého sboru a mnoha místních cechů. V samém čele šel děkan Ferdinand Císař, který na místě vykonal slavnostní bohoslužbu pod širým nebem a opravenou sochu znovu vysvětil. Po tomto církevním aktu následovala v zadní části náměstí „Národní slavnost“, kde byl vybudován provizorní venkovní hostinec pro sezení, hudbu a tanec. Také byly připraveny pro všechny oslavence toho jména různé hry. Dle dobových zpráv víme o populárním šplhu na laně zavěšeném vysoko na stromě, skákání v pytlích, jedění obrovského povidlového koláče a mnoho dalších soutěží. Velká švanda byla u šplhu, neboť nahoře na větvi byly přichystány ceny, jako například čepice, klobouky, šátky, dýmky, velké rohlíky, salámy či peněženky. Pochopitelně prázdné. Velká legrace a smích byly proto, že vyšplhat na „hejbajícím se“ laně nebylo vůbec snadné. Však sami víme, nejde jenom o sílu paží, ale o celkovou hbitost a bezchybnou práci nohou. O různé chlapácké vytahování a posměšky nebylo nouze. Zde vyhrávaly děti nad svými rodiči. Počasí přálo, bylo dlouho vidět a lidé se ohromně bavili. Škoda jen, že tato slavnost za pár let vymizela. Jako dnes. Pár nadšenců nějakou dobu něco dělá a potom se to vytratí do ztracena… Na dobrovolnou práci s výsledkem závisti a nevděku prostě nejsou lidi… Zlí lidé těm dobrým škodili, škodí a budou škodit…

(Šumavan 6. 12. 1879 a 22.5, 5. 6., 19. 6. 1880)

Ivan Rubáš