"Jsem rád, že jsme se mohli dnes sejít. V 17.11 hodin zazněla na náměstí Modlitba pro Martu od Marty Kubišové, po projevu pana starosty v Divadelní ulici vystoupili žáci Základní umělecké školy, kteří připomněli tři příběhy lidí o tom, co prožívali za minulého režimu a jaké útrapy je potkávaly. Poté jsme se přesunuli před divadlo, kde se již stalo tradicí, že i zde připomínáme události 17. listopadu 1989 v Klatovech," řekl místostarosta Klatov Martin Kříž.

Vrcholem programu byl koncert Jaroslava Hutky na radnici, který je úzce spjat s událostmi roku 1989. "Jsem rád, že 17. listopadu nevystupuje v Klatovech poprvé a že je tu i dnes," dodal Kříž.

Střet dvou aut u Rabí.
K vážné nehodě mezi Čepicemi a Rabí letěl vrtulník, žena je v kritickém stavu

Druhý z místostarostů, Václav Chroust, si během scének v Divadelní ulici vybavil osobní příběh. "Já bych rád poděkoval organizátorům dnešní vzpomínky 17. listopadu, pan starosta správně připomněl, že jsou dva 17. listopady a oba mají velký význam pro českou historii. Mně se velmi líbily hrané scénky, které studenti sehráli a nejvíce mě dojala ta třetí. Ta vyprávěla příběh mladého muže, který se dostal do západního Německa, emigroval přes Cham a Mnichov se měl dostat až do Austrálie, byť nechtěl, protože se chtěl oženit v Německu. Já znám člověka, Jaroslava Wirtha, strýce mojí manželky, který v 1949 také překročil hranici a v roce 1950 a 1951 byl v západním Německu, aby se v roce 1951 do té Austrálie dostal. Mohu říci, že to byla velmi zajímavá setkání a vzpomínky, které jsme s ním měli, když se po revoluci vrátil. Ukázal nám i kudy vlastně do té ciziny utíkal. Je proto důležité, abychom si připomínali životní a dějinné milníky," uvedl Chroust a dodal: "17. listopad 1989 byl rozhodně velký milník a to, co žijeme nyní, tehdy začalo."

A ani pro něj nebyl 17. listopad 1989 právě jednoduchý. Prožíval s manželkou odloučení. "Byl velmi komplikovaný, protože moje manželka v té chvíli byla v nemocnici. Měli jsme šestiměsíčního syna a manželka někde na srazu studentů chytila žloutenku a tak celou revoluci byla zavřená v nemocnici v Plzni. Mohli jsme si tehdy psát a volat, ale nebyly mobily, takže to bylo mnohem složitější," svěřil se svou vzpomínkou Chroust.