„Kroniku jsem převzala po Blaženě Nové, která byla už v důchodovém věku a hledala svého nástupce. Stát se kronikářkou mě zaujalo, a tak jsem přijala tuto nabídku. Od té doby tedy vedu švihovskou kroniku. Když jsem začala psát, dostala jsem úplně novou knihu. Teď po deseti letech jsem na jejím konci. Tato práce mě baví, i když je to koníček hodně náročný na čas a shánění informací, podkladů a zajímavostí z dění ve spolcích i mezi občany. Mám ale jednu výhodu. Můj manžel totiž pracuje na městském úřadě, a tak takové ty informace z města či zastupitelstva mám z prvé ruky. Sama jsem členkou několika spolků, pracuji ve škole, tudíž informace od těchto subjektů si už sama ohlídám,“ říká Jaroslava Urbánková.

„Během roku si veškeré dění ve městě doma zaznamenávám do počítače. Tyto zprávy se řadí podle důležitosti, takže začínám vždy kapitolou Městský úřad, pak pokračuji třeba významnými událostmi v naší zemi, jakými byly třeba volby. Pak přijdou na řadu informace ze školy, spolků, sportovního života. Sleduji také kulturní dění ve městě, práci fary, počasí. Nejhůře se mi zapisovaly informace o povodních, které naše město postihly a které změnily vzhled Švihova. O to raději jsem sledovala proměnu města v následujících létech a jeho modernizaci,“ vypráví kronikářka.

Ta na konci roku předkládá zápis pro kroniku ke schválení Zastupitelstvu města Švihova. „Po schválení zastupitelstvem musím vše přepsat do naší kroniky ručně. Zápis je dlouhý, vždy tak 40 – 50 stránek a píši ho po večerech dobrých čtrnáct dnů,“ svěřuje se Urbánková.

„Před rokem 1999 jsem se nějak výrazně o historii města příliš nezajímala. Bavil mě ale vždy dějepis. K městské historii, starým zápisům a kronikám jsem se dostala opravdu až při výkonu fuknkce kronikářky. Také jsem v začátcích nevěděla, jak se kronika vůbec má správně vést. Zúčastnila jsem se proto řady kurzů, které pořádalo Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše v Klatovech. Myslím si, že byly hodně poučné a alespoň pro mě přínosné. Teď je trend vést kroniky v elektronické podobě. Já jsem ale zastáncem psaní kronik ručně, protože každá kniha je kus toho člověka, který ji psal, kus jeho života a života města, a hlavně dýchá na vás ze starých kronik ta úžasná atmosféra doby, ve které vznikala. A to je na tom to hezké,“ svěřuje se kronikářka.

Kronika se ve Švihově píše od roku 1836. Některé údaje v minulosti kronikáři zapisovali švabachem, údaje třeba z válečných let jsou zapisovány zpětně.
„Fotografie se do kronik nelepí, ty ze života města shromažďují na radnici. Já sbírám ale různé výstřižky z novin a časopisů, které kdy o našem městě v tisku vyšly, a ty schovávám jako přílohu na zvláštních arších,“ doplnila informace Jaroslava Urbánková.