Zhruba na jeden milion korun ročně vyjdou opravy hradu Kašperk. Na rozdíl od většiny historických památek si Kašperk na opravy vydělá.

„Stavební opravy většího rozsahu kromě běžné denní údržby a výjimečných investic, jako byla například nová střecha východní věže po orkánu Kyrill, nás stojí zhruba milion korun ročně. Dotace od ministerstva kultury pokryjí zhruba polovinu, zbytek hradíme z toho, co na hradě vyděláme. Aspoň v posledních čtyřech letech hospodaříme s nulou nebo dokonce s mírným přebytkem,“ uvedl kastelán Kašperku Zdeněk Svoboda.

„Důležité je mít koncepci obnovy objektu, držet se jí a postupovat rok od roku. My nejsme objekt, který by dostával nějaké větší jednorázové finanční příspěvky, ale víme, že to, co chceme udělat, se nám průběžně daří, ještě se nám nestalo, že bychom museli zastavit práce kvůli nedostatku peněz. Důležitá je samozřejmě dotace od ministerstva kutury, bez ní by to bylo horší,“ vysvětlil Svoboda.

V současnosti mohou návštěvníci hradu vidět řemeslníky visící na lanech na jižní hradební stěně na nádvoří naproti bráně hradu. Opravovaná část hradby je zhruba 38 metrů dlouhá, dosahuje výšky 12 až 14 metrů a šířka zdiva je přibližně jeden metr. „Větší část této hradby pochází z první poloviny 15. století, pravděpodobně z roku 1436. Ze stavby hradby se totiž dochovalo několik trámů z lešení, které podle dendrochronologického průzkumu pocházejí ze stromů poražených právě v tomto roce. Hradba nebyla pravděpodobně od 15. století nijak upravována, s jistotou víme, že se jí nikdo nevěnoval od konce 16. století, poté, co hrad začal chátrat a zpustl,“ popsal opravovanou část hradby kastelán.

Prvních úprav se hradba dočkala počátkem 90. let minulého století. Památkáři, pod jejichž správou byl hrad před navrácením městu Kašperské Hory, tehdy nadezdili poměrně vysokou část hradby. „Chtěli hlavně ukázat stopy po nosných trámech ochozu, po kterém chodily stráže. Nezpevnili však zeď pod nástavbou a zejména na vnějším líci začaly ze zdi vyjíždět kameny ven, začala se rozpadat i koruna hradby, protože použili ne zcela vhodnou maltu, pouze z vápenného hydrátu písku a vody. Kvůli těmto zásahům začala zeď nyní, po sedmnácti letech, velmi rychle chátrat. Po zimě a častých přívalových deštích letošního jara už bylo nebezpečné pouštět pod zeď údržbáře, hrozil i pád větších kamenů, báli jsme se hlavně, aby nespadly větší části zdiva. Proto jsme museli rychle přistoupit k opravě, domluvili jsme se i s ministerstvem kultury, že peníze z dotace, určené původně na opravu východní věže, přesměrujeme na tuto opravu,“ vysvětlil Svoboda.

Opravy hradby začaly už v červnu, z lešení byly opraveny spáry a doplněny kameny na vnějším líci hradby, v současnosti pracovníci dokončují opravy vnitřního líce ze zavěšených lávek, aby nebyl narušen návštěvnický provoz.

Opravy historického zdiva jsou poměrně náročné. „Například maltu musíme míchat tak, abychom se přiblížili co nejvíce barvě původní malty. Toho docilujeme například používáním červeného písku, jinak se malta složením neliší od dnešní. Musíme také zachovat původní strukturu zdiva, výhodou je, že můžeme použít kameny, které se povalují v okolí, protože stejně pocházejí z hradu,“ popsal úskalí prací stavbyvedoucí Stanislav Hradec. „I když to zní paradoxně, výsledkem opravy by mělo být, že nikdo nepozná, že se něco opravovalo,“ dodal Svoboda.