Celý objekt jezuitského semináře má zhruba 22 tisíc kubických metrů čili jde o velmi rozsáhlou stavbu. Naše prohlídka začala hned vedle průchodu, kde, jak mnozí lidé, včetně mě, nevědí, bývala kaple, kterou to ale nyní vůbec nepřipomíná. „Dnes je výškově přepažená, ale doufáme, že záhy interiér, který v ní nyní je, zmizí a obnoví se její funkce. Nemusí to být přímo kaple, ale mohly by se tam konat menší koncerty. Půjde o zajímavý prostor,“ uvedl místostarosta.
Na kapli navazuje dům, který byl vybudován na základech městských hradeb a mezi kaplí a ním vznikl malý dvorek. „Jsem zvědavý, jak ho architekti využijí,“ poznamenal Chroust. V domě bylo mimo jiné sociální zázemí.
Poté už nás kroky zavedly do hlavní části a začali jsme sklepy. A nejsou rozhodně malé, jsou velmi rozsáhlé a zasahují až do nádvoří. Stále jsou tam vidět i některé pozůstatky po sodovkárně, například skleněné trubky. „Co ve sklepích bude, to je součástí zadání architektonické soutěže, kterou jsme ale zadávali relativně otevřenou, tak abychom dali příležitost se zamyslet nad prostorem. Základní funkcí semináře bude galerie, kterou doplní gastro, prostory a sály pro společnosti, spolky, na koncerty, přednášky a podobně. Uvidíme, s čím architekti přijdou,“ nastínil další osud bývalého semináře.
Stoupáme do patra, kde kdysi dávno byli ubytovaní seminaristé, studenti bývalého semináře, kteří se zde připravovali na budoucí kněžskou roli, později tam vznikly byty. Naposledy sloužily jako sociální byty, které zde skončily v roce 2011. A to je patrné v některých částech na první pohled. Chodby černé po ohních, vše poničené. Trochu mi zatrnulo při pohledu na terče a později náboje na podlaze, ale dle vysvětlení nyní opuštěné prostory využívá policie pro výcvik. „Tyto prostory, až se očistí od nepůvodních vestaveb a různých příček, které tam být nemají, budou velmi připomínat současnou jezuitskou kolej. A my doufáme, že architekti 21. století vymyslí jejich krásné využití,“ řekl místostarosta.
Při pohledu z okna bylo vidět na jediný balkon, který na budově je, mnoho Klatovanů se nad tím pozastavuje, jeho důvod prozradil Martin Červený. V bytě, kterého je součástí, žil pán, který přišel o dolní končetiny a neměl se jak dostávat po schodech ven. Proto mu byl vybudován alespoň balkon, aby se z něj mohl dívat do okolí a být na čerstvém vzduchu.
Prohlídka pokračovala na rozsáhlé půdě a závěrem jsme končili v prostoru, kde byl refektář semináře. I tam jsou stále různé betonové patky, na nichž byly upevněné nejrůznější stroje, přístroje, pumpy, protože tam byla sodovkárna.
play_fill
Pohled do historie i současnosti objektu byl velmi zajímavý a určitě bude poutavé sledovat, co architekti navrhnou a co tam za pár let skutečně bude. „Chceme, aby prostory byly variabilně využitelné. Architektonická soutěž by měla být uzavřena 20. listopadu, poté bude vybrán vítězný návrh a počítáme, že projektová dokumentace by se dělala v roce 2024. Doufáme, že se vše stihne tak, abychom mohli v polovině roku 2025 začít rekonstruovat tento krásný objekt. Bude tak hotov celý jezuitský komplex,“ uzavřel prohlídku Chroust.
