Co to vlastně je za svátek a kdy se slavil?

Masopust je období mezi svátkem Tří králů a Popeleční středou. A protože jsou Velikonoce svátky pohyblivé, byl i masopust krátký nebo dlouhý, podle toho, jak brzy byly slaveny jarní svátky. Prakticky však údajně náš masopust navazuje na římské bakchanálie slavené ve starověkém Římě na počest boha Bakcha, boha veselí, vína a prostopášnosti.

Prý je celý svátek o jídle a pití?

Celé masopustní období se vyznačovalo množstvím tanečních i jiných zábav, nejčastěji se v něm odbývaly svatby, v minulosti často několikadenní. Avšak nejčastějším průvodním jevem masopustu byly zabíjačky, tedy hojnost masité potravy, ale také pečiva, především kynutého, a požívání alkoholu. Toto hektické období vrcholilo posledními dny masopustu tzv. ostatky, tedy víkendem, pondělím a úterým na konci masopustu. V tyto dny se konaly nejveselejší a nejrozpustilejší zábavy spojené s přemírou jídla a pití. V mnoha lokalitách se na konci masopustu, nejčastěji v úterý, nyní většinou v sobotu, konaly masopustní průvody. Ty máme v písemných zprávách doloženy ve větších městech v Čechách již od středověku. Početné průvody maskovaných osob procházely celou lokalitou a za doprovodu muziky prováděly v jednotlivých navštívených staveních všelijaké taškařice. Zároveň si museli členové domácnosti s některou maskou zatančit, věřilo se totiž, že kdo jak vysoko při tomto tanci vyskočí, tak vysoké mu naroste obilí, konopí či len.

Jak takové průvody tenkrát vypadaly?

Každý průvod měl jiné složení, některé masky však nesměly chybět. Především to byl hlavní maškarád, který většinou celý podnik organizoval. V dnešní době hlavní organizátor mívá na sobě různé masky, v jednotlivých lokalitách se to liší. Dále v průvodu v minulosti nesměl chybět ženich s nevěstou, tedy muž v kostýmu nevěsty a žena jako ženich, medvědář s medvědem, bába s nůší, Žid, kobyla a dráb či jezdec na koni. Dnešní průvody již některé masky opustily, objevují se však jiné. Průvod většinou začínal v odpoledních hodinách na konkrétním místě – na návsi, před hospodou, u kostela a podobně. Po zahájení, které někdy mělo podobu povolení průvodu starostou obce, jindy podobu uvítacího a organizačního projevu maškaráda, se průvod vydal na cestu tak, aby pokud možno najednou prošel postupně celou obec. Dnes se sice ani v těch menších místech nemusí nutně navštívit všechna stavení, v minulosti by to ale byla obrovská potupa a hanba, když průvod někoho vynechal. Celá akce končila vždy v místní hospodě nebo na jiném obdobně vhodném místě, kde se slavnostně pochovával Masopust, někde také basa či figurína Bakchuse, což bylo vlastně nedlouhé a často i chaotické představení lidového divadla, kterým byl symbolicky celý masopust ukončen.

Po masopustu ale nastává Popeleční středa…

Ano, po masopustním úterý nastávala Popeleční středa – během ní při mši dělal kněz v kostele věřícím na čele křížek popelem ze spálených kočiček, svěcených loňského roku o Květné neděli. Symbolicky tak připomínal, že prach jsme a v prach se obrátíme – nastávalo postní období.

Jak se slavil masopust třeba ve městech?

Odlišný charakter mělo masopustní období v městském prostředí. V jeho průběhu se konaly ve šlechtických domácnostech a u bohatých měšťanů bohaté hostiny doprovázené i různorodým zábavným programem. Často se též předváděly žákovské divadelní hry na rozverná témata, nejčastěji hádání Masopustu s Postem či soud nad Bakchusem – pánem „ožralců“ a podobně a konaly se bály a plesy. Od 18. století bývala občas pod vlivem národního obrození součástí masopustního veselí ve velkých městech i takzvaná selská svatba, při které se šlechta a bohaté měšťanstvo oblékalo do lidových krojů. Od poloviny 18. století se ve velkých městech konávaly také zvláštní taneční zábavy s názvem reduty, které zprvu byly jen pro ty nejbohatší, později i pro měšťanstvo. První reduta se konala r. 1752 v Praze. Završením masopustu ve městech od 2. poloviny 19. století bývaly sokolské šibřinky.