Nezdice na Šumavě – Žít v romantickém loveckém zámečku nedaleko obce Pohorsko prý není vůbec jednoduché. Své o tom vědí Olga Gabrielová a Stanislav Prorok, kteří na zámečku v současnosti žijí a v jeho okolí hospodaří. Jejich koně, nádherná šumavská příroda a výhledy do krajiny je tam drží. Do města by prý už za nic na světě nechtěli.

„Služební byt na zámečku dostal v roce 1982 můj bývalý manžel, který pracoval u státních lesů. Zde jsme spolu žili 17 let. Pak se přes různé restituce objevila možnost objekt zámečku koupit za poměrně příznivou cenu, a tak jsme toho využili,“ říká Gabrielová.

Lovecký zámeček nechal postavit kníže Lamberk ze Žichovic, který zemřel roku 1862. Na zámeček se šlechta a jeho hosté sjížděli před hony a po jejich skončení tam pořádali dýchánky. Zámeček byl tedy stavěn pro zábavu, nikoliv pro bydlení. Lamberkové zámeček vlastnili do roku 1946, kdy ho získaly státní lesy. Do roku 1963 tam sídlilo polesí a pak sloužil jako hájovna.

„Zámeček jsme koupili v dezolátním stavu. Po kouskách jsme si ho sami opravili a investovali peníze a spoustu dřiny do celkové záchrany budovy a hospodářství. Nevyužili jsme žádné z dotací, protože na to jsme byli malí páni. Opravovali jsme celý objekt podle toho, na co zrovna byly peníze. Mám zemědělskou živnost, a tak zde hospodařím na svých a na pronajatých pozemcích. Nemám žádnou zemědělskou výrobu, ale údržbu travnatých ploch, takže díky dotacím si tady můžeme dovolit mít i několik koní. Můj bývalý manžel u tohoto stylu života nevydržel a já na vše zůstala sama. Přes koně jsem se ale seznámila se Stanislavem Prorokem, vzali jsme se. Nyní tady žijeme spolu a on mi pomáhá,“ říká Gabrielová.

„Jaké to je bydlet na zámku? Přijďte si to vyzkoušet. Klidně si to s někým vyměníme za bydlení v paneláku na jednu zimu,“ směje se žena, která prý neví, co to je dovolená.

„Každý den, 365 dnů v roce, jste kolem hospodářství a baráku. V létě myslíte na zimu, zajišťujete seno, dříví na topení, pracujete na loukách. V zimě se zas často musíte proházet závějemi, aby se mohlo nakrmit a kvůli zvláštnostem stavby odházet i sníh ze střechy. Je to pořád dokola. Ale ten život jsem si sama vybrala a jsem tady šťastná,“ dodala majitelka hospodářství.

„Hospodařit dnes není na žádný výdělek. Máme cca 7 hektarů. Nabízíme projížďky na koních a máme zde i jeden apartmán pro zájemce o ubytování. I to je jeden ze zdrojů naší obživy,“ pokračuje Prorok. „Stačí nám to na to, abychom se uživili,“ dodává.

Dotace, které dostávají, stačí prý maximálně na to, aby udržovali krajinu.

„Pokud se nebudeme starat o krajinu, tak nám všechno kolem zaroste bodláčím, řepkou a solárními panely. Všechno ostatní zmizí. Dnes se většina potravin dováží a děti téměř vůbec nevědí, jak co vzniká. Mléko znají jen z krabic, a tak by se dalo pokračovat dál,“ zlobí se Prorok.

Olga Gabrielová a Stanislav Prorok si tamní krajinu a koně zamilovali natolik, že i svoji svatbu měli na zahradě s výhledem do krajiny.

„Oba jsme byli na koních, svědkové byli na koních i oddávající starosta byl na koni. Koně nás prostě dali dohromady a jsme jim za to vděčni,“ dodala Gabrielová.