„Tehdy s kronikou končil František Král, který ji vedl 28 let. Poté, co přestal funkci kronikáře vykonávat, jsem byla zastupitelstvem obce jmenována já. Funkci kronikářky jsem vykonávala i v době, kdy jsem byla starostkou Hejné,” říká Růžena Zdeňková.

„Kronika v naší obci se vede od roku 1928. Tehdy byli kronikáři zdejší řídící učitelé. Každý kronikář si pamětní knihu obce vedl po svém. Já si dělám třeba celoročně různé zápisy, které pak na jaře kompletně přepisuji ručně podle kapitol do kroniky. Ten roční zápis má zhruba třicet stran,” pokračuje kronikářka.

V Hejné do kroniky zapisují nejen počty obyvatel, kdo se narodil, zemřel, kdo se odstěhoval a přistěhoval, ale i kulturní a společenské akce, investiční akce, dění v obci. Sledují i ceny a počasí.

„V jiných obcích začali psát kroniky na počítači. U nás jsme ale zastánci psaní kroniky ručně. Je to takové romantičtější. Vedle kroniky psané dělám i fotokroniku, kam umisťuji fotografie z různých událostí,” dodala Zdeňková.

První písemná zmínka o obci Hejná je již z roku 1045, kdy kníže Břetislav I., nástupce Oldřichův, věnoval břevnovskému klášteru 17 vesnic z Prácheňského kraje, mezi nimi i Hejnou, Nezamyslice, Kejnice, Kalenice, Žichovice, které tomuto klášteru náležely až do roku 1420.

Zajímavá historie obce je spojena s dobou, kdy obec patřila pod pány Švihovské z Rýzmberka, kteří sídlili na hradě Rabí. Do této doby patří i pověst o dani, kterou museli Hejenští odvádět Půtovi Švihovskému. Byla to takzvaná „opičí” daň. Byla to daň, která se odváděla na hrad Prácheň a následně pánům Švihovským. Obce platily opicné (pochází od píce), neboli kosné. Vilém ze Strakonic všechny vesnice od této daně osvobodil, jen Hejné a Nezamyslicím daň zůstala. Tuto daň platili Hejenští až do konce 17. století. Když bylo panství v držení pánů ze Sternberka, zbavila listinou z 1. 7. 1714 Clara Bernardina hraběnka von Sternberg rozená svobodná paní z Maltzan Hejnou a Nezamyslice „opicného”, které bylo tehdy 32 zlatých, 36 krejcarů, 4 pfennigy pro poddané vsí Hejná a Nezamyslice na věčné časy. A i když šlo o daň z píce, mezi lidmi se dodnes vypráví pověst, která hovoří o jiné příčině placení této daně.

Půtovi z Rýzmberka utekla jednoho dne do lesů v okolí hradu Rabí, které mu patřilo, malá exotická opička. Tu si totiž dovezl pro své pobavení ze svých cest. Opice běhala po okolních lesích, až ji jednou potkaly dvě babky z Hejné. Opici do té doby nikdy neviděly. Byla chlupatá, černá a měla ocas. Mysleli si, že to je čert. Ve vsi tuto událost hned pověděly, a tak se celá vesnice vydala do lesa, a opici tam klacky utloukla. Pak se šly s tím, že ubily čerta, pochlubit hradnímu pánovi na Rabí. Ten byl ale nepříčetný a nasadil obci Hejná takzvanou opičí daň.

Zatímco v současnosti má Hejná pouze jeden spolek, začátkem 20. století zde byly činné různé spolky, jako například divadelní ochotníci, záložní a spořitelní spolek, sbor dobrovolných hasičů a podobně. Dodržovaly se i starodávné zvyky jako „Máje”, „Lucky”, „Konopnická”, Velikonoce a podobně. Tyto spolky byly důležité pro kulturní život v obci. Udržovaly soudržnost mezi lidmi a také pořádek a její rozvoj.

Divadelní ochotníci přispívali například na postavení pomníku padlým vojínům v 1. světové válce, který byl po několikaletém šetření postaven v roce 1931 u školní budovy. Od roku 1919 do roku 1929 odehráli ve prospěch pomníku ochotníci 37 her.