Tříkrálová sbírka má letos desetileté výročí. O její obnovení se zasloužili na Olomoucku v roce milénia a postupně se přidávali koledníci po celé republice. Na Tři krále, 6. ledna, přijel její letošní zahájení v Klatovech posvětit biskup František Radkovský a ředitel diecézní charity Jiří Lodr. Biskup požehnal koledníkům a ti se vydali do ulic s koledou.

Jaké to je být jedním z koledníků, jsme se vydali zjistit o den později i my. Ve čtrnáct hodin jsme si dali sraz s Marií Malkusovou, ředitelkou klatovské charity, a s Mirkou Tomšíkovou, koordinátorkou celé akce. Hned za dveřmi charity nás uvítal věšák plný převleků, do nichž se koledníci halí. Po chvíli mi již Tomšíková přidělila plášť a korunu a ukázala na mapě náš „rajon“ v centru města. Pak dorazili i mí spolukoledníc., Milan Hájek, pracovník místní charity, a Tři králové, sourozenci Nikola, Dominika a tříletý Honzík, jehož M na koruně dávalo tušit, že jde o Melichara.

14.30 Vyrážíme od budovy klatovské charity. Jdeme vytipovanou trasou, ulicí Československých legií. „Začínal jsem v Přešticích u charity jako dobrovolník,“ vzpomíná Hájek. „To bylo ještě před vznikem Plzeňské diecéze. Pracoval jsem také v povodňovém štábu po záplavách a pak jsem přišel do Klatov.“

14.35 Jsme v ulici Československých legií. Zvoníme u dveří notářského úřadu. Stoupáme po schodech a vzápětí již zní zpěv Milana Hájka „My Tři králové jdeme k vám, štěstí, zdraví vinšujem vám,“ k němuž se přidávají i dětské hlásky. Největší úspěch má malý Honzík a my získáváme první příspěvek. Děkujeme a při odchodu píšeme na vrata posvěcenou křídou K+M+B 2010. Kdo by si nepřál požehnání svému domu od Krista prostřednictvím Tří králů!
14.45 Vcházíme do Galerie Vino, kde jsme také srdečně přijati. Po koledě přispívají i tamní zákazníci.

14.50 V protější prodejně textilu nás vítá již letáček na dveřích propagující Tříkrálovou sbírku. I zde jsme srdečně přijati a neodcházíme s prázdnou.

14.55 Postupujeme vzhůru Randovou ulicí a vzbuzujeme zájem chodců. Jeden z králů, desetiletá Dominika, se začíná trochu stydět, ale její o rok starší sestra Nikola bere vše s přehledem. Chválím ji, že hezky zpívá, a ona se svěří, že zpívá ve školním sboru Berušky při Základní škole v Čapkově ulici v Klatovech a že včera zpívala u kostela na uvítání biskupa.

15.00 S kladným přijetím se setkáme i v Doniku, v rybářské prodejně a ve stejné budově v patře v solárním studiu a kadeřnickém saloně. Všude zazpíváme, převezmeme dar pro charitu a jako poděkování rozdáme kalendáře, cukr a vysvětlující letáček ke sbírce.

15.15 Vstupujeme do protějších obchodů, vzbuzujeme zájem i nakupujících zákazníků. Situace je všude stejná, lidé nám ochotně přispívají, nejčastěji padesátikorunou nebo dvěma sty korunami.

15.20 Stoupáme dalším domem vzhůru a malý Honzík si vůbec nestěžuje. Trochu jsem se bála, že ho za chvíli začnou bolet nožičky. Překvapíme pracovnici, která je sama v kanceláři a nečekala žádnou návštěvu. I tak nás ráda vítá a neodcházíme s prázdnou.

15.25 Zkoušíme ještě projít ulicí Kapitána Jaroše. Děti už jsou trochu unavené, mají žízeň, ale i tak zvládneme ještě poselství v lékárně, hodinářství, knihkupectví, řeznictví i v patře v hračkářství. Všude nás vítají a dávají příspěvky.

Jaké nás čeká přijetí, jsem měla trochu obavu při vstupu do vietnamské prodejny, ale i tam prodavač s milým úsměvem předal příspěvek, jako by příchod Tří králů očekával. Láska nezná žádné bariéry. V tom mi dává za pravdu i Milan Hájek: „Charita je věc srdce. Mě k ní přivedla víra a jako věřící jsem se vždy snažil lidem pomáhat. Otevřít své srdce může každý z nás.“

V tom s ním naprosto souhlasím. Po hodině koledování se loučíme, vracím mu plášť i korunu a odcházím se svátečním pocitem, že jsem byla u toho, když se pomáhalo dobré věci.

Sbírka pro charitu bude pokračovat tento týden až do čtvrtka. Pak se sejdou koledníci a celý vybraný obnos bude pod notářským dohledem přepočten na městském úřadě. „Loni se nám podařilo vybrat na Klatovsku téměř 400 tisíc korun,“ uvedla Malkusová. Tak koledníkům popřejme, ať se jim letos zadaří stejnou měrou.