To jsem si řekl hned poté, co jsem získal informaci, že od prosince zpřístupnil Národní park Šumava (NPŠ) svým návštěvníkům dvě nová pozorovací místa, kde mohou na vlastní oči vidět jelení zvěř. V parku mi vyšli vstříc, a tak jsem se tento týden vypravil na Srní, kde je jedno z pozorovacích míst.

14.00: U vedoucího územního pracoviště NPŠ v Srní Jiřího Kece se scházím s „otcem“ zoologického programu Milošem Juhou. Podrobně rozebíráme zoologický program, ale teď už dost řečí, je čas vyrazit.

14.55: Přijíždíme na místo nedaleko přezimovací obůrky, kde necháváme auta. Od teď se můžeme bavit jen šeptem, protože zvěř by nás mohla slyšet a zbytečně bychom ji vyplašili. „Opatrně našlapujte za mnou, ať není slyšet praskání,“ říká mi Juha a zatímco se za ním plížím jako Vinnetou, ukazuje mi cestou stopy jelenů i divočáků. Za chvilku jsme v novotou a dřevem vonící pozorovatelně a usazujeme se na lavice. V místnosti je sice zatopeno, ale i tak po chvíli oceňuji termopodsedák.

15.09: Počasí nám sice příliš nepřeje, protože některé z krmelců nejsou v poměrně husté mlze ani vidět, ale už po necelých deseti minutách spatříme prvních pět kusů, které opatrně vycházejí z lesa. Po chvíli se ale otáčejí a ztrácejí se v bílém mléce.

15.16: Po několika minutách čekání se z mlhy vynořují další kusy. „Odhadujeme, že je tu teď zhruba deset jelenů a čtyřicet kusů holé zvěře. Tento počet ale vzroste, určitě sem další ještě naskáčou,“ říká mi můj průvodce, zatímco vyhlížíme další jeleny. Těch stále přibývá.

15.22: Mlha se částečně rozplynula, a tak přibližně na stometrovou vzdálenost poměrně dobře vidím tucet kusů. Je to pěkný zážitek, jen mě mrzí, že podmínky nejsou pro můj fotoaparát ani kameru příliš optimální.

15.31: „Podívejte, to je nádherný kus,“ upozorňuje nás šeptem další z mých průvodců, veterinář František Lešek, který je předsedou poradního sboru NPŠ pro jelenovité. „Už chodí i jeleni, dívejte se,“ dodává poslední člen výpravy, Petr Juha ze Správy NPŠ.

15.50: Jelení zvěře u krmítek stále přibývá, odhadem je tam již více než dvacet kusů. Někteří se v klidu pasou, jiní se honí. Fotit a natáčet se kvůli mlze a vzdálenosti prakticky nedá, a tak padá rozhodnutí. Veterinář dojde do auta pro dalekohled, a to přesto, že budeme riskovat, že zvěř vyplaší.

16.00: Už máme i dalekohled a zvěř zabraná do žrádla se ani nepolekala.

16.08: „To je rozvaha,“ říká uznale Petr Juha a jeho bratr mi podává dalekohled. Sleduji nádherného jelena, který má zhruba metrové paroží. Je to zážitek.

16.16: Mlha nepolevuje a začíná se stmívat, a tak se vydáváme na zpáteční cestu. Ale já už teď vím, že i když nám počasí nepřálo (to je ta naše Šumava), tak se sem někdy vrátím.