Už nyní ale ví, že to rozhodně není práce na pár let. Přesto se rozhodně nevzdává, spíše naopak, chystá novinky, o které se podělila během povídání.

Co vás tehdy vedlo k tomu, že jste zakoupila chátrající hrad Opálka?

Nejdříve jsem jezdila a jen se rozhlížela kolem sebe. Pak ve mně největší otázky vzbuzovaly chátrající objekty, které každý vidí už od silnice a čas od času se nějaký úplně ztratil z dohledu. Rozhodla jsem se, že se pokusím alespoň trochu pomoct jako jednotlivec a koupila jsem hrad Opálku s poplužním dvorem a nejstarší dům v Nepomuku, oba objekty v polovině roku 2018. Nejdříve to byl boj a jako laik jsem v památkářích a archeolozích viděla jen neoblomného protivníka. Dostávala jsem se do situací, jako kdyby na mě mluvili cizím jazykem, kterému nerozumím. To mě přimělo i v mých tehdy 47 letech, při zaměstnání a dvou dětech, začít studovat archeologii. Škola mi otevřela oči. Nyní už se nebojím ani jedněch, naopak vidím, jak moc mohou pomoci. Možná mám štěstí, ale právě v Klatovech i v Nepomuku jsou památkářky, kteří se snaží opravdu pomoct, aby byla historie zachována. Lidé se nemusí bát opravovat památky a vlastně ani prohlašovat objekty za památky. Největším nepřítelem podle mne není NPÚ a archeologové, ale politika a její moc.

Svatba Pavly Škutové a Miloše Ryneše v Chudenicích.
Novomanželé odjeli z chudenického zámku, kde si řekli ano, ve vojenském džípu

Co se ve vás odehrávalo, když jste viděla Opálku poprvé?

Byla zarostlá, zdevastovaná, vyřezané trámy a nezabezpečená, bylo mi jí prostě jen líto. V tu chvíli jsem si řekla, je tu památka, která potřebuje zachránit a stojíš tu ty a můžeš se o to pokusit. Takže jsem ji koupila. Když odezní euforie, dostaví se stav deprese, protože si uvědomíte, že koupit neznamená vlastně vůbec nic. Najednou vám dojde, že tohle je jen začátek a vy musíte vymyslet projekt, který zabezpečí do budoucna i údržbu na další stovky let. Zaslouží si, stejně jako dům v Nepomuku, aby je navštěvovala veřejnost, takže neplánuji nic takového jako vlastní bydlení. Opálka je rozsáhlá, celý dvůr se rozkládá na čtyřech hektarech a kromě hradu a pozůstatků gotických zdí je tam i kaple sv. Anny, kovárna, lihovar, pivovar, staré pivovarnické sklepy, hrázděná stavba, stáje, vila a mnoho dalších budov. Je to místo, kde je zaznamenán postupný vývoj od 14. století do dnešních dnů.

Jak se na to dívají lidé, že jste koupila Opálku?

Myslím si, že tyto památky by měl vlastnit stát, kraj a nebo obec, protože vidím, že u některých lidí je problém, že památku vlastní soukromá osoba. Vidím to třeba na brigádách, které pořádáme, oni zkrátka nepřijdou je pro to, že to někomu patří. Snažím se jim vysvětlit, že já jí nepotřebuji vlastnit, ale památka pokud nemá vlastníka, tak se nedá opravovat, nedají se čerpat dotace. Pokud ji vlastní stát, tak je to automatické. Takhle mají lidé pocit, že dělají na cizím a já na tom vydělám. Ale tak to rozhodně není. Už teď vím, že není reálné, jak jsem si ze začátku mylně myslela, aby to bylo hotové za pět deset let, to už mě přešlo, to nejde. Je to hodně náročné.

Z natáčení Policie Modrava.
Kvíz Deníku: Jak dobře znáte seriál Policie Modrava?

Ale musím poděkovat místním, kteří sem chodí pomáhat. Nejvíce tedy místní hasiči a hasičky, za což jsem vděčná, pokaždé přijdou. Přichází ale i náhodní lidé, kteří se chtějí zúčastnit, nebo si zde vyzkoušet práci, naposled zde byl například hasič až od Tachova a byl nadšený, že příště přivede celý sbor. Tohle mi dělá radost.

Za poslední roky jste s pracemi pokročili, co se vám podařilo udělat?

Za poslední dva roky jsme opravili střechu na kapli sv. Anny, střechu na kovárně, udělali jsme přístavbu hrázděné hradby, větší část střech na hradě a nyní opravujeme především terény.

Přikoupili jsme další hektary, které dříve k Opálce patřily, čímž jsme spojili alespoň malou část původní panství.

Podařilo se nám od cestovního ruchu Plzeňského kraje dostat dotaci 90 tisíc korun na veřejné parkoviště. To má sloužit pro všechny památky, které zde jsou, jelikož se jich zde nachází celkem čtrnáct, všechny stavby již totiž dány do kulturního dědictví. Jsou zde také cyklistické stezky, jezdí sem lidé na koních, tak aby měli místo, kde mohou zaparkovat a udělat si výlet do okolí. Návštěvníci se zároveň projdou parkem, který nyní také upravujeme, kdy stezka vede až k hradu, takže nebudou muset chodit po silnici.

Dále jsme rovněž získali podporu od ministerstva kultury a Plzeňského kraje na opravu části střechy nad barokními stájemi, která je již v kritickém stavu a propadá se. Rádi bychom také ještě letos dokončili opravu donjonu.

I když máte stále mnoho práce, už máte určitě i další plány…

Ano, připravujeme a máme rozjednané rovněž s cestovním ruchem, že bychom připravili expozici týkající se včelařství od pravěku do současnosti. Tam by měla být ukázka kompletního včelařství, včetně veškerých pomůcek a podobně. A nechyběly by samozřejmě ani včely.

Trojčata rysa červeného v ZOO Plzeň
ZOO Plzeň hlásí úspěšný odchov rysa červeného. Roztomilá trojčata objevují svět

Vymysleli jsme ještě další věc. Když se nám podaří někde zachránit objekt, tak bychom ho rádi převezli sem. Nyní zde máme malou sýpku, která by se jinak spálila. Nakreslila se, rozebrala, převezla a budeme hledat místo, kde se znovu postaví. A takových staveb bychom tady chtěli mít více, i kvůli tomu jsme dokupovali zmiňované pozemky. Problém je v tom, že pokud nebude budova prohlášená za památku, tak nemáme nárok na to, abychom žádali o peníze na znovupostavení. Zatím tak hledáme cesty. Naším snem je, přestěhovat sem nejstarší středověký dům v České republice.

A když jsme přemýšleli, co uděláme v pivovarských sklepích, tak nás v této souvislosti napadlo, že tam uděláme expozici těžby stříbra ve spolupráci s panem Liborem Kodýdkem ze skanzenu v Chanovicích. Na to se těším, protože to v České republice není. A zde máme k těžbě stříbra blízko.

Rádi bychom opravovali více, ale potýkáme se také s problémem, že zde sice máme čtrnáct památek, ale jen jedno památkové číslo, takže můžeme čerpat dotaci vždy jen na jednu budovu. Nemůžeme tak získat více peněz a udělat více práce.

Vy ale na Opálce jen neopravujete, ale hrad otevíráte také lidem. Pořádáte zde v tomto kraji jedny z nejnavštěvovanějších středověkých slavností, budou i letos?

Ano. Letos se chystáme pořádat jen dvě akce. Středověké slavnosti se uskuteční 22. července. Lidé jsou na ně zvyklí a chceme je stále rozšiřovat. Letos nebudou chybět Rytíři Koruny České a jejich souboje na kolbišti, šermířská představení, lukostřelba, stánky, sokolník, kejklíři, tanečníci, výstava panenek od Blanky Křížové, která je ručně vyrábí či výstava obrazů. A aby lidé viděli i něco dalšího, tak budou otevřené pivovarské sklepy, kde se uskuteční dva koncerty klasické kytary při svíčkách. Večer zahraje skupina Parolet, revival Jasné Páky, vypadl nám ale Whitesnake, což je patron slavností, ale z technických důvodů nemohou vystoupit, náhradou ale bude alespoň malá část vystoupení Whitesnake amplac s Radkem Zíkou a na závěr vystoupí CODA. Mezi tím se uskuteční ohňové show. Akce potrvá od 11 hodin do půlnoci.

Foto dne: Čáp letí ve Františkových Lázních z nákupu, v zobáku drží tašku a prut
Foto dne: Čáp letí ve Františkových Lázních z nákupu, v zobáku drží tašku a prut

Další příležitostí k návštěvě hradu bude koncert Lenky Filipové s orchestrem, který se uskuteční 12. srpna. Jde o ojedinělý koncert, který se koná jen dvakrát v ČR za rok.

Chystáte se ale také knižní novinky týkající se Opálky, o jaké půjde?

Jednou by měla být kniha o příběhu kastelánky, kde bude popsané, jak vše funguje v realitě, jak se zachraňuje památka, že k tomu nemusí být člověk milionář. Lidé by se tam měli dočíst o všech strastích ale i radostech, které na hradě a při jeho opravě prožívám.

Osobně chci dát do tisku knihu o Opálce, protože informací, které jsem zde získala, je spousta. Více takových, které se nemohou ani nikde jinde dočíst. Zjišťovala jsem osídlení od pravěku, mapovala rybniční soustavu, kdy zde bylo 34 rybníků, zůstal pozůstatek dvou, ostatní jsou pryč. Panství Opálka mělo v určitou dobu na starost i Královský Hvozd, což jsem třeba nevěděla. Zajímali jsme se i o těžbu stříbra, která je známá ve Strážově, ale já jsem zde našla pozůstatky po těžbě.