Návštěvu až z Jihoafrické republiky přivítalo na oslavách stého výročí vyučování chemie Gymnázium Jaroslava Vrchlického v Klatovech. Pozvání na oslavy totiž přijal plánický rodák a absolvent klatovského gymnázia profesor Milan Hájek, který už dvacet let působí na univerzitě v Durbanu.

Jak jste se dostal až do Jihoafrické republiky?

Po gymnáziu jsem studoval na Vysoké škole chemicko– technologické v Praze, pak jsem tam asi pětadvacet let i učil. Za bývalého režimu nebylo možné jen tak vycestovavat někam do zahraničí. Mně se podařilo v roce 1982 nebo 1983 stát se takzvanou kádrovou rezervou rozvojových zemí a na základě toho jsem se v roce 1989 dostal do Zimbabwe. Tam jsem působil dva roky, poté jsem se přesunul do Durbanu v Jihoafrické republice a na tamní univerzitě jsem dodnes.

Proč jste si vybral zrovna Durban?

Durban leží na břehu Indického oceánu, takže je to vlastně taková permanentní dovolená na Jadranu. Já jsem tam měl dobré místo, pak jsem se stal vedoucím katedry, a tak jsme tam prostě zůstali. Nemám pro to nějaký hluboký důvod, prostě se nám tam líbilo.

Čím se vlastně zabýváte?

Původně jsem vystudoval chemické inženýrství, automatizaci chemických výrob a zabývali jsme se modelováním a řízením chemických procesů. Později také inteligentním řízením s využitím výpočetní techniky. S počítači jsem tedy pracoval dlouho a do Afriky jsem pak šel jako odborník na výpočetní techniku, protože tam prostě bylo místo. Teď působím na katedře výpočetní techniky a zabývám se umělou inteligencí.

Jaké jsou rozdíly mezi vysokou školou v České republice a v Jihoafrické republice?

Délka studia je stejná jako v České republice a studenti nastupují na vysokou školu také po maturitě v osmnácti devatenácti letech. Rozdíl je v tom, že v Jihoafrické republice nejsou na vysoké škole, vlastně na žádné škole, ústní zkoušky, zkouší se pouze písemně. Na rozdíl od České republiky si také studenti nemohou vybrat termín zkoušky, termíny mají pevně dané. Pokud neuspějí, mohou dělat pouze jednu opravnou zkoušku.

A co studenti?

Jsou tam samozřejmě studenti chytří, průměrní i úplně nemožní podobně jako tady. Hodně studentů pochází z početné indické menšiny v Durbanu, kterou přivezli v 19. století Angličané pro práci na plantážích (ze dvou milionů obyvatel Durbanu je 0,8 milionu Indů, pozn. red.). Překvapivě se nehlásí tolik černochů, kolik bychom očekávali. Hlavním důvodem je zřejmě to, že přednostně dostávají lepší místa. Běloši se musí snažit více, protože jsou nyní v nevýhodě.

Jak se žije v Durbanu ve srovnání s ČR?

Rozdílem je, že tam téměř neexistuje veřejná doprava, takže bez auta se člověk nikam nedostane. Nakupování je téměř stejné, v současnosti bych řekl, že je o něco větší výběr v Česku. Samozřejmě když jsem tam před dvaceti lety přišel, bylo to nesrovnatelné, tady se situace od té doby výrazně zlepšila. Když to shrnu, běžný život tady a v Durbanu je až na teplotu stejný. V létě je běžně 38 stupňů při až osmadevadesátiprocentní vlhosti. V zimě je tam asi jako tady v létě, teplota v Durbanu neklesne pod 15 stupňů, nejvyšší zimní jsou tak pětadvacet až třicet stupňů. Zeměpisnou šířkou odpovídá na severní polokouli Durbanu zhruba Káhira.

A jak vypadá život v JAR obecně?

Velkým problémem je AIDS a nezaměstnanost. Uvádí se, že AIDS trpí až dvacet procent obyvatel, nezaměstnanost je až pětadvacet procent, zhruba jedenáct procent obyvatel je negramotných. Průměrná délka života je 46 let, je ovšem velký rozdíl mezi úmrtností ve městech a na venkově. Vzdělaní lidé ve městech bez ohledu na rasovou příslušnost žijí podobně jako lidé v České republice.

Jak tedy vypadá život na vesnici?

Lidé na vesnicích žijí často velice primitivním způsobem, stejně jako před dvěma sty lety, i když mají třeba mobilní telefon a televizi. Fungují stále staré zvyky, třeba že ženich musí za nevěstu zaplatit deset krav nebo odpovídající hodnotu v penězích, což je zhruba deset tisíc randů (cca 28 tisíc korun, pozn. red.). Legrační je, že jak byli zvyklí, když neměli mobilní telefony, halekat na sebe z kopce na kopec, teď můžete vidět člověka, který s někým mluví telefonem a přitom šíleně haleká, jakoby stál na tom kopci a domlouval se bez telefonu.

Jaké jsou vztahy mezi bělochy a černochy?

Vztahy mezi běžnými lidmi jsou obecně dobré. Politici ovšem v rámci „boje o koryto“ používají všechny možné triky včetně rozdmýchávání rasové nesnášenlivosti. Takže problémy se soužitím bělochů a černochů jsou hlavně na politické úrovni, ale jak už jsem řekl, běžní lidé spolu vycházejí dobře.

Děkuji za rozhovor