„Zjistili jsme na finančním úřadu, že podle tabulek dluží Klatovský deník na daních milion korun. Jsme ale ochotni to vyřešit tady bokem, aby to ostatní neviděli, bylo by to za pět tisíc,“ říká mi inženýr Hamižný, jeden z mužů v oblecích a s černými brýlemi, a spiklenecky na mě mrkne.

Naštěstí není skutečný, je to maska Karla Strnada, který je jedním z účastníků tradičního sobotního masopustního průvodu v Habarticích na Klatovsku. „Chodím každý rok. Nechyběl jsem snad ani v jednom z dosavadních jedenácti ročníků, je to sranda pro lidi,“ říká mi Strnad, který je na srazu jedním z prvních účastníků, a vysvětluje, proč jde za pracovníka finančního úřadu. „Je to v téhle době aktuální,“ směje se.

To už ale přicházejí dva malí hokejisté v kompletní výstroji. „Á, Jágr s Červenkou,“ usměji se na ně, ale nepochodím. „Žádnej Červenka, jsme dva Jágrové,“ utře mě špunt, který určitě ještě nechodí ani do školy. Co se dá dělat, Romane, musíš v tom Rusku ještě trochu přidat a asi zamířit do NHL, aby si tě tihle kluci všimli.

Ale to už je v místnosti pořádně černo. Ano, hádáte správně, vtrhla sem skupina kominíků. „Jsme kominictví Vymetálek s.r.o. Máte protažený komín?“ vyzvídají na přítomných a rozdávají nabídku svých služeb určenou speciálně pro dnešní den. Cena je skutečně super – pouhých deset korun.

Ale to už střídá černou modrá, k habartické hospodě míří partička šmoulů. Je jich více než deset, v patách je jim proradný Gargamel. Větší šmoulové mají v ruce lahve s nápisem šmoulovice a modrým obsahem. Zda jde o nevinné pití, destilátovou míchanici nebo tzv. modrý pramen se známého českého filmu, se mi bohužel zjistit nepodařilo. A ochutnat jsem nemohl, přijel jsem autem. A tak dávám šmoulům košem a vrhám se na kočky, které právě dorazily. Je jich pět a i když už to nejsou koťátka (dámy prominou), výborně se baví. „Jsme tu už asi podesáté. Vloni jsme byly za Indky, letos jsme za české kočky strakaté. Výběr masek byl snadný, vždyť se na nás podívejte. Jsme kočky úplně od přirození,“ směje se Eva Toušová a dodává: „Hlavně jsme chtěly ukázat, že se kočky v útulcích mají dobře. Podívejte se na nás, jak jsme dobře živené.“

„Vloni byla tématem desátého ročníku olympiáda, letos jsme tu modro-černí, protože dorazili především šmoulové a kominíci. Ale nechybí zubatý dědek a další, s účastí jsme spokojeni,“ pochvaloval si jeden z organizátorů Jiří Kaiser.

To už ale byl nejvyšší čas vyrazit. Kočár tažený koňmi vyjíždí k prvnímu z domů a za ním se vydává průvod. Na řadu přichází druhý dům, třetí a po něm další a další. Všude se ochutnávají dobroty a především se popíjí, jak už to při masopustech bývá. Baví se přihlížející, jichž je pěkná řádka, masky i lidé, k nimž průvod zavítal. „Já každý rok chodila s nimi, ale letos jsem nastydlá, tak je jen vítám. Tato tradici se mi moc líbí, lidé se pobaví. Jsem moc ráda, že hasiči dělají tuto i další akce, všechny jsou dobré,“ pochvalovala si Vlasta Reiserová poté, co průvod pohostila a sama ochutnala šmoulovici.

Zatímco muži, ženy i děti pokračují v průvodu, který zakončí výběr nejhezčích masek a jejich ocenění a především zábava až do pozdních (či časných?) hodin, já se loučím, čeká mě další reportáž. Tak zase za rok.