„Když jsme přijeli, tak bylo v Koreji -15 stupňů, foukal vítr, takže pocitově to bylo tak -30. V baráku se vůbec netopilo, protože se ještě dostavoval. Postavili jsme pekárnu, druhý den jsme zkoušeli péct a byla tam nula. Nabalili jsme se, bylo to strašné, než se začalo topit,“ popsal Rendl.

Ze samotné olympiády si toho moc neužil, pro ně byl pobyt spíše o práci. „Byl jsem se podívat akorát jednou na Sáblíkové, pak už se mi nikam moc nechtělo, protože to bylo vše na úkor spánku. Ještě mě přemluvili na hokej, ale tam jsem skoro usnul. Ani oslav medailí jsme se moc nezúčastnili, protože se to odehrávalo převážně k večeru a to my jsme spali. Dělali jsme od dvou ráno do dvou třech odpoledne. Viděl jsem jen vyhlášení Sáblíkové. Oslavy byly mimo nás, my jsme šli do práce a oni spát,“ smál se pekař.

Ohlasy na chleba byly dle jeho slov super. V druhé polovině olympiády šlo na odbyt hodně sladkého, když si chtěli sportovci už dopřát. „Setkal jsem se s kdejakými sportovci a chleba jim chutnal, což mě potěšilo, a stejně tak funkcionářům, kteří nevěřili, že by mělo smysl, aby se na olympiádě pekl. Myslel jsem, že mi hodně zbude, ale nakonec jen jeden pytel hladké mouky a dva žitné,“ poznamenal Rendl.

Kromě olympioniků a práce sledoval také dění okolo a hodně ho překvapili dobrovolníci. „Nikdy jsem si nedokázal představit, že existují lidé, kteří odvedou spoustu práce a dělají to jen proto, že je to baví a absolutně zadarmo. Vše, co se týče organizace, bylo dokonalé bez problémů. Na to konto získal také český dům zlatou medaili od amerického časopisu. Zlatou bych dal osobně i dobrovolníkům, kteří jsou neskuteční,“ ohodnotil Rendl.

Zážitek pro něj bylo setkání s trenérem Martiny Sáblíkové Petrem Novákem, ke kterému má největší úctu. „Za tím jsem osobně šel mu poblahopřát k medaili. To je pro mě pan někdo,“ poznamenal pekař.

Zda bude péct chleba i na další olympiádě se neví, ale pokud by nabídka přišla, tak by neváhal ji přijmout.