Záchranu ze vzduchu nacvičovali na Šumavě letečtí záchranáři. Cvičení, které se konalo v okolí Špičáku, se zúčastnila 243. vrtulníková letka 24. základny dopravního letectva Praha-Kbely spolu s hasiči – leteckými záchranáři Hasičského záchranného sboru Plzeňského kraje.

„Tématem cvičení byla evakuace a záchrana osob z těžko přístupného zasněženého terénu a vyproštění lyžařů z porouchané lanové dráhy. Původně se na Železnorudsku mělo cvičit dva dny, ale kvůli nepřízni počasí se jeden den konalo cvičení na letišti v Líních," uvedla krajská mluvčí hasičů Pavla Jakoubková.

I jeden den strávený na Šumavě byl pro záchranáře velice důležitý. Získali při něm další cenné zkušenosti, které mohou mít zásadní význam při záchraně lidského života, kdy jde zejména o koordinaci a čas. „Létání v zasněženém horském terénu pro nás znamená vrchol pilotáže. Jde o jednu z nejnáročnějších činností, kterou může pilot ve vrtulníku absolvovat. Důvodem je zejména nevyzpytatelnost směru a rychlosti větru, sněhová pokrývka terénu a výkon vrtulníku," řekl velitel vrtulníkové letky Peter Smik a dodal: „ Při vzletu nebo přistání může zvířený prachový sníh vrtulník zabalit do koule. To by posádce způsobilo velice špatnou prostorovou orientaci. Je to bílá tma. V prachovém oblaku pilot vidí maximálně dva tři metry od kabiny. Této skutečnosti se podřizuje technika pilotáže."

Pilot však nemůže ztratit vizuální kontakt se zemí. Neustále se musí orientovat podle nějakých pevných bodů. Těch se musí držet, než se prašan takzvaně vyfouká a on s vrtulníkem přistane. Souhra posádky je v této fázi klíčová. Důležitou úlohu sehrává také palubní technik, který sleduje situaci pod strojem. „Jsou to moje druhé oči, které mi hodně pomáhají. Já se soustředím na přesné visení a on mě vede bezpečně nad místo zásahu, abych se nad ním přesně udržel a nikoho na zemi neohrozil. V té chvíli se stávám řízeným modelem palubního technika," s úsměvem vysvětlil Smik.

Kapitán je mozek ostrého zásahu. On má to poslední slovo. Na druhé straně je povinen optimálně zhodnotit možnou míru rizika. Je to též o zkušenostech. S maximálním soustředěním musí zkoordinovat činnost na palubě. Proto všichni zúčastnění kladou takový důraz na přípravu. Aby nebyla za žádných okolností šablonovitá, aby se měnily lokality zásahu. Přísný dril letových posádek 243. vrtulníkové letky je bezpochyby na místě. Právě ony zajišťují leteckou záchrannou službu a službu pátrání a záchrany SAR. A společně s leteckými záchranáři mohou být kdykoliv nasazeni k řešení krizové situace.

„Jednoznačně lze říci, že společně nastolená pravidla zásahů letecké záchranné služby přináší lepší výsledky při zajišťování dostupnosti neodkladné zdravotnické péče. Letečtí záchranáři jsou nasazováni také při dalších operacích v jinak nedostupných terénech – na vodě, ve skalách, ve stržích a průrvách, na horách. Prostě všude tam, kam se jiná technika kromě vrtulníku nedostane," dodal instruktor hasičů – leteckých záchranářů Ondřej Kolečko.