A u toho Deník nemůže chybět. V sobotu jsem se zúčastnil hned dvou masopustů – v Rabí, kde průvod vyšel po více než třiceti letech, a v Myslívě, kde má naopak více než stoletou tradici.

Rabí

Průvod má vyjít od Rábské hospůdky v devět hodin, ale už po půl deváté je uvnitř živo a dolaďují se masky. „Jako mladí jsme tu v roce 1977 uspořádali masopust a až na jednu výjimku z osmdesátých let, kdy tu průvod uspořádali dospělí ze sousedních obcí, se až dodnes masopust v Rabí nepořádal,“ říká mi jedna z organizátorek akce Marie Jamrichová a ukazuje na asi 45letého muže, který si právě obléká pampersky. „Podívejte se na Ludvíčka. Tenkrát ve čtrnácti dělal mimino a dnes ho bude dělat znovu. Ovšem už se nevejde do kočárku,“ směje se žena, která průvod povede jako starostka.

„Budeme chodit dům od domu a uvidíme, zda nám lidé budou otevírat. Věřím, že se nám tak podaří založit tradici,“ dodává, zatímco v místnosti přibyli další lidé, mezi nimi i bývalý a současný starosta, kteří si také nenechali průvod ujít. „Kde jste vzali tu nevěstku, to je z nevěstince?“ ptá se s úsměvem kuchař při pohledu na ženu v bílém a co proto dostane i lékař, který všem ukazuje prázdnou kabelu a oznamuje, že pokud někde něco dostanou, tak to ponese v ní. „Tak to ani náhodou, sebrala by ti většinu zdravotní pojišťovna,“ smějí se přítomní, ale to už jsou všichni namalovaní a připravení. Ještě společná fotka před hospodou a je čas vyrazit. Začínáme u Vinických.

„Když vám doktor nepomůže, tak vás řezník dorazí, kominík vám ucpe komín a kuchař vám zavaří. Proto vůbec nemeškejte, štamprlata nalévejte,“ vyzývá hospodyni a hospodáře starostka Jamrichová. „Je to nádhera, že si na nás vzpomněli. Moc se mi to líbí,“ říká mi dojatě Marie Vinická, zatímco průvod se s ní loučí a vydává se k další chalupě. Kousek cesty ještě absolvuji a je čas se loučit. Tak ať se vám tu tradici podaří založit, Rábští.

Myslív

To v Myslívě má masopust naopak tradici pořádnou, o to víc mě překvapuje, že i když je začátek průvodu plánován na dvanáctou hodinu, 25 minut před polednem není u kulturního domu ani noha. Po chvíli už jsem lehce nervózní, ale konečně vidím první masku. Dozvídám se, že zádrhel bude zřejmě v tom, že lidé jsou zvyklí na to, že průvody vycházely v jednu odpoledne. Za chvíli ale přece jen doráží velitel myslívského sboru dobrovolných hasičů, který akci pořádá, Miroslav Dajč, a tak vyzvídám, jak masopusty v Myslívě vypadají.

„Vyjdeme z kulturáku, dojdeme do horního Myslíva, pak se otočíme a vydáme se od prvního domu zpět do kulturního domu. Jde se dům od domu a zahraje se panu domácímu nebo paní domácí a tancuje se s nimi,“ líčí Dajč. Do průvodu se vydá i jeho syn Jiří, který má na sobě parádní kostým smrtky. „Zdědil jsem ho po tátovi, letos jdu v této masce počtvrté,“ vysvětluje mladík a poté mě obdaruje lístkem, na kterém je napsáno „objednávka služeb pro rok 2046“. Hm. Dal mi ještě 36 let, to není tak málo, kolega dopadl hůř. Ale na přemítání o smrti není čas, vracím se do mládí. Do sálu totiž právě vchází parta mladých dívek v modrých košilích a s červenými šátky a z plných hrdel pějí „pionýři, pionýři, malované děti…“.

„Tenhle úbor je lehký a vtipný. Už se těším na tu srandu, až si dáme panáky, zablbneme si a zapaříme. Každý rok jsme stálice a každý rok je to báječné,“ směje se jedna z pionýrek Eva Majerová. Na rozloučenou ještě dostávám přihlášku do ZO „pionýr“ a „Svazu socialistické mládeže“ v Myslívě. Váhám. Jsou tam sice povinné brigády, ale na druhou stranu jsou vyváženy možností políbit vycpaného Lenina, nebo dokonce hromadným sexem se soudružkami v Moskvě.

To už je ale kulturní dům téměř plný, jsou tu ježibaby, Mexičani, praotec Čech a dokonce i celá rodinka z triologie Slunce, seno… Nechybí jí ani pojízdná postel a na ní babka. „Masopust v obci začal v roce 1892 a tuto tradici přerušily jen dvě světové války. Průměrně se průvodu zúčastňuje padesát až šedesát masek, večer jich na zábavě bylo vidět i třikrát více,“ říká mi jednatel SDH Myslív Václav Hulec. To už je ale venku průvod seřazený a vydává se na cestu. Na cestu se vydávám i já, ovšem jinam, čeká mne další reportáž.