V Kašperských Horách původně slavili dvě pouti, svaté Anny a Panny Marie Sněžné. „Zvláště kolem roku 1800, kdy byla rozšířena kaplička, se stále více prosazovala pouť Panny Marie Sněžné. Cílem poutníků byla kaplička s pramenem zázračné a léčivé vody. Kaple byla rozšiřována, měla i věžičku, byl do ní zakoupen zvon, a proud poutníků stále sílil. Chodili poutníci z Bavorska, dokonce až z Vídně, takže se místní rozhodli, že nechají opodál vystavět poutní kostel. Takže v letech 1850 až 1867 vznikl novorománský kostelík Panny Marie Sněžné,“ popsal historii kašperkohorské pouti jeden organizátorů, historik Muzea Šumavy v Kašperských Horách Vladimír Horpeniak.

Poutní místo se zázračným pramenem Kašperské Hory proslavilo. „Kašperskohorská pouť byla taková skoro hlavní pouť Šumavanů. Připomíná ji i Karel Klostermann v románu V ráji šumavském, kde je kašperskohorská pouť vylíčena dopodrobna. Zvláště mě dojímá, jak je v knize vylíčeno procesí, s jakou starostlivostí kostelník organizoval, pobíhal, aby vše bylo v pořádku, aby na svém místě byly družičky, a duchovní a tak dále. Samozřejmě dav poutníků byl v té době mnohem větší, ještě počátkem 20. století máme doloženo že chodilo až čtrnáct tisíc poutníků. Myslím, že takovou tradici stojí za to udržet,“ uvedl Horpeniak.

O procesí je zájem i v současnosti, průvod s desítkami věřících sledovaly další stovky diváků, mezi nimi i Petr Javorský ze Strakonic. „Přijeli jsme s rodinou na Kašperk a když jsme zjistili, že je tady pouť, jeli jsme se podívat i do města. Procesí je zajímavé. Sice nejsem věřící, ale je to připomínka a ukázka historie, takže jsem určitě pro, aby se takové tradice dodržovaly,“ řekl Deníku.

Sochař Bartoloměj Štěrba při práci na soše sv. Mořice na Mouřenci u Annína.
FOTO: Za dva týdny vytesal sochu sv. Mořice