Novým cílem návštěvníků Šumavy může být interaktivní sklářské muzeum, které bylo minulý týden slavnostně otevřeno v Rajsku u Annína. Jeho cílem je představit tradici a historii sklářství na Šumavě zejména pak v Anníně. Lidé si tu mohou vše prohlédnout a vyzkoušet si i práci brusičů. Projekt vyšel na cca tři miliony korun.

Zakladatelem muzea a autorem projektu je Karel Baron, který má ke sklářství blízko. „Pocházím z matčiny strany z německé sklářské rodiny. Beru to jako splacení určitého dluhu vůči těm lidem, kteří tady pracovali. Ať to byli čeští nebo němečtí mistři, dokázali svým umem dobýt celý svět. V našem muzeu vidíme díla mistrů, která tady zůstala. Jsme v annínském údolí, takže většina děl je od annínských mistrů a některá jsou zapůjčená z Muzea Šumavy," sdělil Baron.

Mezi exponáty, které jsou k vidění, je svatební sklenice Franze a Anny Nowotny. Nowotny byl pražský měšťan, který si vzal dceru majitele sklárny v Anníně Josefa Eduarda Schmida. Dalšími jsou například těžítka.

Pyšnit se mohou i historickými stroji. „Máme zde stroje firmy Suchý Jouza Čáp, které jsou 120 let staré, vyrobené za Rakouska-Uherska, na kterých se dodnes pracuje. Máme dva tyto stroje a návštěvník si může pod odborným dohledem našeho skláře vyzkoušet práci brusiče," uvedl Baron.

Součástí muzea je také ateliér pro mladé skláře. Návštěvníci mohou zhlédnout úpravu českého křišťálu a pozorovat práci mistrů.
Historii sklářství krátce připomenul historik Muzea Šumavy v Kašperských Horách Vladimír Horpeniak. „Šumavské sklářství začíná už ve středověku za Karla IV., sklářství se rozvíjelo i v období renesance. Doba malých skláren, kdy se vyráběly páteříky, končí v 18. století, v 19. století vznikají větší podniky v Lenoře, v Klášterském Mlýně a v Anníně. Zakladatelem je Augustin Müller, po něm následovala jména jako Lötz, Schmid a Nowotny. Ti rozvinuli slávu křišťálového skla. Otevřeli dveře annínskému sklu do Anglie a celé Evropy," vzpomněl Horpeniak.

Podniky pak zanikaly, což bylo způsobeno tím, že ze Šumavy odešli původní obyvatelé, a tím také skláři. „U Annína obdivuji, že tradice nebyla přerušena. Zdálo se, že v posledních letech annínská sklárna končí, ale není tomu tak. Držím palce lidem z Annína a okolí, že na tuto tradici navazují a dále ji chtějí rozvíjet," řekl Horpeniak.

Jednou z brusiček, která v brusírně u Annína pracuje, je Anna Kamencová. „Ve sklářství pracuji už 36 let. Co je na broušení nejtěžší? Nejvíce trpí oči. Jak se vše blýská, člověk se musí přizpůsobit. Na broušení se používá stroj jako je pila, na něm jsou kotouče, které se točí určitou rychlostí. A že bych probrousila sklo, už se mi po tolika letech praxe většinou nestává," uvedla Kamencová.

Vyváží do světa

O výrobcích z této sklárny se ví i ve světě. „Jsme zde čtyři brusiči a máme důležité zákazníky v Azerbajdžánu, Rusku a Saudské Arábii. Ti chtějí čtyřiadvacetiprocentní olovnatý křišťál, který patří mezi nejluxusnější skla. Brousíme na něj typicky český dekor. Chtějí toho tolik, že ani nestačíme dodávat," sdělila koordinátorka výroby a prodeje skla Stanislava Benešová a dodala popis práce: „Nejdříve se udělá na diamantových kotoučích základní kostra, pak se to odveze vyleštit do chemické leštírny do 150km vzdáleného Nižboru, kde se vše leští kyselinou sírovou a fluorovodíkovou a oplachuje vodou. Pak se nám to vrátí a my děláme jemné tenké vlasové řezy."

Jedním z prvních návštěvníků muzea byl Jiří Jedlička. "Obdivuji u pana Barona ohromnou schopnost zvládat prostor a doplnit ho velmi vkusně drobnými i většími věcmi. Musíme to vnímat jako určitý rozjezd, jako jiskřičku, která možná vrátí do Annína zpátky i pec, aby se jednou zažehla, protože tavení skla je něco úžasného," řekl Jedlička.

Pro turisty bude v sezoně každý den otevřeno od května do října. „Samozřejmě jsme manufaktura, tak není problém, aby návštěvník, který se sem zatoulá, kdykoli muzeum navštívil. Teď bude otevřeno každý den," dodal Baron.

Otevřením muzea ale plány nekončí. „Takové naše přání je, abychom naučili toto řemeslo i další generaci. To bude náš další projekt. Chceme propagovat toto řemeslo, které odumírá, a naším přáním je, abychom znovu rozsvítili toto údolí, aby se tu opět pracovalo a zachovali jsme tuto tradici. Plánujeme, že by tady učni s maturitou měli praxi a do školy by dojížděli do Třeboně, kde je poslední škola pro brusiče. Byli bychom neradi aby to tu s námi skončilo. Snad se nám podaří projekt prosadit," nastínil plány Baron.