Stmívá se a parkoviště vedle pekařství U Rendlů v Sušici se začíná plnit lidmi. Tvoří malé hloučky, v nichž připravují lampiony a rozsvěcují je. Koná se zde oslava 28. října, tedy dne vzniku samostatného československého státu, kterou již tradičně pořádá Okrášlovací spolek města Sušice.

Sluníčka, měsíčky, barevné míčky, harmoniky a spoustu jiných tvarů mají lampiony, které se začínají rozsvěcovat. Přicházejí stovky lidí, aby se zúčastnily lampionového průvodu. „Chodíme do průvodu každý rok. Je to moc pěkná tradice, jsme rádi, že se zde taková akce pořádá. Bereme s sebou vždy celou rodinu. Určitě by byla škoda, kdyby tohle zaniklo, když je to jedna z mála akcí, na které se sejde taková spousta lidí,“ říká mi Alena Pospíšilová ze Sušice.

„Je to moc hezké. Líbí se mi, jak lampiony svítí, a moc se těším na ohňostroj,“ prozrazuje vnučka Aleny Pospíšilové Anička. Není však jedinou, které se líbí lampiony. Úžas a radost je vidět v očích všech dětí. Nedočkavě očekávají, kdy se konečně vyjde do ulic. „Je to super, malý se celý den ptal, kdy už konečně půjdeme na ten průvod. Pořád si připravoval lampion a dokonce donutil i nás, abychom si ho vzali. Ale je to paráda, určitě si to užijeme,“ sděluje před odchodem Petr Hromada ze Sušice.

Rozhlédnu se kolem sebe a vidím, že už se skoro není kam hnout, kolik lidí se zde sešlo. Zazní pár taktů na bubny a městská policie vyjede do ulice, aby zabezpečila cestu pro průvod. A už je to tady. Tisíce lidí se vydávají na cestu k náměstí a poté k pomníku padlým v parku pod ZŠ TGM, kde se uskuteční slavnostní akt.

„Brrr,“ začíná být zima, ale nikomu to nevadí. Všichni si užívají průvodu, někteří se potýkají s lampiony, které se jim zhasínají, ale nevzdávají to, pokračují i bez nich. Součástí průvodu nejsou jen občané ze Sušice, ale i z okolí. „Přijeli jsme sem, protože naše děti tyhle akce milují. Tak jsme nakoupili lampiony a vyrazili jsme do Sušice. Je to moc hezké a už to není ani tak často k vidění,“ vysvětluje Tereza Procházková z Horažďovic.

Nábřeží Karla Houry je celé v obležení lidí, netrpělivě očekávají závěrečný bod programu, kterým je ohňostroj. „Juuuuu, uuuuž,“ slyším za sebou. Ohňostroj konečně vypukl, všichni zakloní hlavy a pozorují nadšeně měnící se barvy na obloze. A ani já nejsem výjimkou.