Jedna ze tříd střední průmyslové školy elektrotechnické ji včera dopoledne navštívila společně s Trenažérem totality umístěném v Měšťanské besedě. Obojí bylo součástí multižánrového projektu Cirkus totality, který včera v Plzni skončil.

„Určitě je zajímavé dozvědět se něco o době, kdy tu vládl komunistický režim,“ říká Martin Hamáček, který se narodil čtyři roky po sametové revoluci. „Když na tu dobu rodiče vzpomínají, tak jen ve špatném. Táta chodil na vejšku a nutili ho vstoupit do strany, on ale nechtěl. Mamka mu navíc řekla, že jestli se dá ke komunistům, tak mu zpřeláme všechny kosti,“ říká se smíchem Hamáček.

Jeho spolužák Vojtěch Doležel si komunistickou vládu spojuje s dobou chaosu. „Jinak samozřejmě vím to, o čem se běžně vypráví. Třeba že nic nebylo k dostání. Rodiče o tom mluví už s odstupem času, ale určitě ne v dobrém,“ svěřuje se.

Když se zeptám, jestli má představu, co to byl například Tuzex, což je i jedno ze stanovišť v modelu Trenažéru totalitu, zamyslí se a pak spustí: „Představuji si pod tím něco jako dnešní vetešnictví. I když to není asi přesný termín. Řekl bych, že to bylo něco jako smíšené zboží, kde se dalo sehnat něco ne úplně klasického,“ domnívá se Doležel.

Podle učitele Aleše Adámka jsou podobné projekty, jakým je plzeňský Cirkus totality, důležité především pro mladé lidi. „Pro ně je ta doba stejně vzdálená jako třeba středověk. Myslím si, že návštěvou podobných akcí mohou získat určitý prožitek, a ten je nejdůležitější,“ dodává.