Je půl páté odpoledne a já vcházím do dětského domova v Kašperských Horách, kde už zbývá jen několik desítek minut do večeře. Z více než tří desítek dětí jich tu na svátky zůstalo třináct. Zatímco vychovatelky jdou nahoru pomoci Ježíškovi s přípravou dárků ke stromečku, povídám si s kluky i dívkami v jedné z místností. Nejdřív si důkladně proklepnou oni mě, když chtějí vědět všechno o práci novináře, ale pak už dostanu prostor na dotazy já. Jako první mi popisuje Vánoce v domově Tomáš, který je tam už téměř čtrnáct let. „Jsem tu už od svých čtyř let a žádné Vánoce doma si nepamatuji, ale myslím, že jsou tady stejné jako v rodinách,“ říká mi mladík a pořádně mě překvapuje odpovědí na otázku, co by si přál. „Já už mám skoro všechno,“ směje se, ale nakonec přiznává, že velkou radost by mu udělal notebook.

Děti se vesele baví, a tak ještě vyzvídám, jak trávily od rána Štědrý den. „Všechno potřebné jsme udělali už dříve, takže od rána jsme se jen smáli, povídali si a říkali si, co asi dělají naši doma a jaké by to bylo, kdybychom tam taky byli. Já jsem tady v domově už asi pět nebo šest let a naše sice občas vídám, ale letos jsem je vůbec neviděla,“ přiznává 17letá Aneta, která se prý už moc těší na salát. Vzápětí se dočkává, protože děti na počítači pouštějí koledy a usedají ke stolům, kde na talířích převládají kuřecí řízky. Brzy je dojedeno, a tak se všichni dočkají – mohou k rozsvícenému stromečku, pod nímž jsou dárky.

Vtrhnou k němu jako kobylky a všichni nedočkavě hledají balíčky se svým jménem. „Podívej, strejdo, to je krásný sprcháč,“ raduje se malý klučina z dárku, nad nímž by asi většina jiných dětí ohrnula nos. „Dostal jsem foťák, malý míč, voňavku, sprchový gel a tričko, mám obrovskou radost,“ směje se nadšeně 15letý Štefan. Celý rozzářený je i malý Mirek. „Mně Ježíšek přinesl hokejku, sprchový gel, voňavku, penál, plyšáka a autíčka. Je to super, nejlepší je hokejka,“ vykládá mi 9letý špunt. Všichni si nadšeně prohlížejí každý dárek, který dostali, jen Aneta je smutná. „To není možný, dostala jsem jen jeden dárek,“ říká zklamaně, ale pak se raduje s ostatními z jejich dárků. Všichni se ještě společně vyfotí u stromečku a pak už jdou do pokojů, zatímco já ještě vyzvídám, jaký „Ježíšek“ nosí dárky do domova.

„Některé dárky kupujeme dětem z našeho rozpočtu. Zbytek je od sponzorů, kteří jebuď sami nakoupí, nebo udělají sbírku. Například jedna slečna udělala každému z dětí alespoň malý balíček. A třeba ten fotoaparát přinesl jeden pán. Prostě se zastavil, dal nám ho a řekl, ať ho dáme některému z dětí,“ vysvětluje skupinová vychovatelka Jitka Mužíková. Přeji všem, ať dobří lidé zůstanou domovu věrni i nadále, a mířím zpět do Klatov, kde mě čeká ještě jedna zastávka.