Bylo mu líto, že kalendáře a časopisy plní jen fotografie krásných štíhlých mužů a žen. A tak si redaktor Deníku Ludvík Pouza objednal fotografa, ateliér, maskérky a rozhodl se, že si vyzkouší, jaké to je stát se fotomodelem. Výsledkem je stovka uměleckých fotografií.

Byl jsem hvězda

Je sobota ráno, venku mrzne, a já obtěžkán kufry mířím do jednoho z plzeňských fotoateliérů, kde už na mne čekají dvě vizážistky Anna a Ivana, fotograf Josef a jeho asistentka Bára. „Tady si můžete odložit věci a převléci se, vedle budeme pak fotografovat," zněly první pokyny. Nejprve jsem se dal do péče vyzážistek, trochu mě přepudrovaly a už se oblékám do svého prvního kostýmu. V tu chvíli se potím strachy, jsem nervózní a říkám si, do čeho jsem se to rozhodl zase jít. Moje svatební šaty mi jsou sice trošku užší a sako jen těsně dopnu, přesto se stavím před fotografa. Najednou se rozsvítí různé reflektory, asistentka mi narovnává kravatu a fotograf celou naši akci startuje. Najednou to všude kolem mě začalo blýskat a fotograf mi radí, jak se mám natočit, doleva, doprava, zvedneme hlavičku, natočte ji trochu na mě, úsměv prosím, ručičku do kapsy, chytit se za sako, podívat se na hodinky a podobně. Nebudete tomu věřit, ale brzy mě to začalo bavit. Přeci jen jako ochotník jsem zvyklý se předvádět, a tak se chvátám převléci do dalšího úboru. Děvčata mi pomáhají s výběrem a kombinací oblečení. Tohle tričko, tyhle kalhoty, k tomu by se hodila tato kravata a nebo snad tento šál. Tolik oblečení jsem snad na sobě za posledních několik let ani neměl. Hned, jak jsem se převlékl, opět následovalo focení. Tu se židlí, tu na židli, tady zase na pohovce, na barové stoličce, prostě užíval sem si to na plné pecky. Asistentka střídala barvu pozadí a tu ubírala světlo, tam zase přidávala, prostě běželo to jedna dvě a fotograf jen mačkal spoušť svého fotoaparátu. Říkal jsem si, že bych klidně tu novinařinu za modelařinu vyměnil. Jezdil bych po světě, předváděl modely těch nejslavnějších návrhářů, fotil kalendáře a možná, že bych mohl být i tváří nějaké kosmetické značky. Ale jak se na sebe dívám v zrcadle, mohl bych být tváří leda tak nějakého pivního šampónu. Vždyť i ty existují.

Fotil jsem i akty

Čas ubíhá a já už vystřídal snad celý šatník, který jsem si s sebou přivezl. Říkal jsem si, že už to mám asi za sebou. Ale to jsem se mýlil. „Když chcete být skutečným fotomodelem, musíme udělat i pár lechtivějších snímků, kterým se říká akty. To už mě polevá horkost. Já že bych se měl před těmi krasavicemi svlékat? To ani náhodou. Nakonec souhlasím alespoň s pózováním v mých retro plavkách. Nasoukal jsem své tělo do plavek s nohavičkou. Všichni na place říkali, že mi ten modrý proužek sluší. „K tomu by se hodil nějaký nafukovací kruh," říká fotograf a hledá ve skříních. Nakonec vyndal alespoň míč. Asistentka přináší krásnou kožešinu, na které se fotí hlavně mimina. Lehl jsem si a kolem mě najednou vysypali koš plný míčků. Nakonec to je docela pěkná fotka. „Zkusíme něco veselejšího," říká fotograf, a tak se ve chvíli měním ve stavebního dělníka, roztrhané rifle, oranžová vesta a helma na hlavě. Už mi opravdu chybí do ruky jen krumpáč a nebo lopata. Ty v ateliéru naštěstí neměli, a tak jsem se chopil alespoň vysavače a koštěte. Za těch pár hodin vzniklo skoro sto fotografií. „Choval jste se opravdu profesionálně, myslím, že by z vás skutečně mohl být model. Těch modelů a modelek plnějších tvarů je skutečně málo. Lidé se stydí a bojí ukazovat. Přitom i po nich je na trhu poptávka," uklidňuje mě v závěru mé modelingové kariéry fotograf Josef Andrlík. A já si říkám, třeba mě už brzy pozve nějaká modelingová agentura, abych pro ni předváděl XXL módu. Ze snu mě ale probouzí skoro hodina strávená balením všeho toho oblečení. Kdybych totiž byl opravdovým modelem, na skládání a balení kufrů bych měl své lidi. A zatímco oni by makali, já už bych seděl někde v restauraci a pojídal k obědu list zeleného salátu a zapíjel ho čistou pramenitou vodou, tak, jak to dělají missky v televizních reklamách. Do reality jsem se vrátil rychle. Na památku mi zůstalo spoustu zážitků a krásné fotky, ze kterých jsem si nechal udělat kalendář pro svoji ženu k Vánocům. To bude koukat, co má doma za playboye.