Je vůbec možné v dnešní době provozovat soukromě kino a kulturní dům? Dostáváte na to nějaké dotace? To se všechno zaplatí ze vstupného?
Provozovat v dnešní době soukromě kulturní dům a kino je velice náročné a bez finanční pomoci města by rozhodně nešel zabezpečit plynulý chod těchto kulturních zařízení.
Dotace od města je rozdělena na příspěvek pro kino (600 000 Kč) a pro kulturní dům (300 000 Kč). K finanční částce na provoz kina přijdou vstupy na filmová představení a něco málo utržíme z pronájmu prostor. Bohužel to ale nestačí na všechny výdaje kina, ty jsou totiž vždy vyšší. Tento rozdíl musíme uhradit z příjmů v kulturním domě. Když někomu řeknete, že dostáváme 600 000 Kč, tak to vypadá jako obrovská kupa peněz. Z toho ale musíme zaplatit elektřinu, topení, vodu, čistící a hygienické prostředky, údržbu, opravy, revize (a těch opravdu není málo), poštu a dráhu (odesílání filmů), reklamu, telefony a cestovné (programování filmů), pojištění, OSA a Intergram (pouštění hudby a používání nosičů) a samozřejmě také mzdy. Mnozí také nevědí, že ze vstupného kinům nezůstane ani polovina, protože se z tržby odvádí 50%+DPH filmovým distributorům, dále poplatek jednu korunu  za každého návštěvníka UFD (Unie filmových distributorů) a poplatky OSA (Ochranný svaz autorský). Je to zkrátka dost složité.

O jaké pořady je největší zájem mezi obyvateli Horažďovic – divadlo, kino, taneční zábavy, plesy?
Bohužel v současné době do kina lidé moc nechodí. To jen tak na nějaký trhák, na který běží reklama v televizi, a nemohu ani říct, že vedou filmy české před zahraničními. Ke všemu nemáme kino zdigitalizované (ale nejme sami), takže těch premiér je pro nás opravdu poskrovnu. Snažíme se tedy kino využívat i jinak. Svůj domov tady má loutkové divadlo, které skvěle funguje, spolupracujeme se Stálou divadelní scénou v Klatovech, a když to jde, tak se zde odehrávají i dětská divadelní představení a také hudební pořady pro školy. Snažíme se zkrátka, aby budova kina fungovala co nejlépe. Trochu jiný život je v kulturním domě. Tady je provoz o něco větší a rozmanitější. Kromě pořádání různých akcí zabezpečujeme i obsluhu barů a výčepů. Díky těmto tržbám si tak můžeme dovolit některé kulturní programy. Návštěvníci si mohou vybrat, protože se zde odehrávají divadelní představení pro dospělé i pro děti, taneční kurzy pro mládež a dospělé, koncerty, estrádní pořady, taneční zábavy, rockové zábavy, plesy, schůze, prodejní trhy, školení a zázemí tu má i náš divadelní soubor Tyjátr.
Je pravda, že dnešní uspěchaná doba a ekonomická krize nepřeje moc kultuře. Lidé vynakládají finanční prostředky v první řadě na běžný život a chod domácnosti. Ale i přes všechny potíže se nám daří udržet taneční kurzy, plesy, rockové zábavy i zázemí pro naše ochotníky. V nadcházející sezoně je připraveno osm plesů, což na naše malé město je poměrně slušné. Dále vánoční koncerty, taneční kurz pro dospělé a další zajímavé akce.

Bude v roce 2013 v Horažďovicích opět divadelní přehlídka?
Každý rok pořádáme v Horažďovicích postupovou západočeskou přehlídku amatérského divadla. V tu chvíli se Horažďovice stávají mekkou divadla, neboť se k nám sjíždějí soubory z Plzeňského a Karlovarského kraje, zavítají sem i ochotníci z blízkého okolí, přijede odborná porota z Plzně, z Prahy a ostatní hosté.  V roce 2013 nás čeká dokonce jubilejní 30. přehlídka. Mám radost, že se Horažďovice řadí mezi kulturní města, kde se pořád něco děje. Nasvědčuje tomu právě i návštěvnost na uvedené přehlídce.

Jak dlouho už se práci provozovatelky kina a kulturního domu věnujete?
Mnoho lidí se ptá, jak dlouho provozuji kulturní dům a kino Otava. Soukromě již od roku 1995. Předtím jsem pracovala jako kulturní pracovnice v městském kulturním středisku. Když se v roce 1995 město rozhodlo změnit způsob hospodaření v kulturním domě a kině a bylo vyhlášeno výběrové řízení, tak jsem byla na vážkách, zda to zkusit,  nebo ne. PRO zvítězilo, rodina a parta dobrých přátel mě podpořila, a tak jsem se vrhla do práce, ale také do spousty neznámých věcí, které se musely vychytat, aby provoz obou veřejných zařízení fungoval. Nebylo to vůbec jednoduché. Každý rok s sebou něco přinesl, někdy to bylo lepší, pak jsme zase byli u dna. Vždycky jsme se nějak prokousali všemi úskalími a nesnázemi. Mnohokráte jsem si připadala jako Don Quijote. Přesto jsem ráda, že mohu po těch letech říct: „Moje práce byla mým koníčkem."
Ptáte se na odchod do důchodu? Důchodový věk už sice mám, ale s vedením města jsme se společně dohodli, že necháme otázku odchodu do důchodu zatím tak trochu otevřenou. Mám jen velké přání, aby mně zdraví sloužilo a neopustil mě elán do další činnosti.