Letos v srpnu její pedagogická práce v tomto školském zařízení končí. U několika generací oblíbená ředitelka totiž odchází do důchodu.

„Do Dlažova jsem se přistěhovala právě před 36 lety ze Slovenska a hned jsem nastoupila na zdejší mateřské škole jako ředitelka. Přijít do nového prostředí nebylo ale vůbec jednoduché. Postupem let jsem si na to však zvykla. K práci ve školce mě přivedla láska k dětem. Už doma na Slovensku jsem pracovala ve školce, takže ve školství jsem letos 39. rokem. Dnes už tady v Dlažově vychovávám děti svých dětí a mám z toho obrovskou radost,“ vzpomíná na své začátky Alena Němcová.

„Vedle samotné práce s dětmi jsem se věnovala i logopedii. Měla jsem vždy velikou radost z toho, když se mi povedlo některému dítěti s řečí pomoci,“ vypráví ředitelka. Ta má na léta strávená ve školce spousty vzpomínek. „Když jsem začínala, byla ve školce jen kamna a nic víc. Děti si dokonce vozily svačinu z domova, ve školce se nevařilo. Nejvíce dětí chodilo v sedmdesátých letech. To tu bylo i třicet a více dětí. Bylo i období, kdy jich tu bylo jedenáct a méně. Dnes máme ve školce 21 dětí nejen z Dlažova, ale i z Běhařova, Libkova, Soustova a jezdily sem dokonce děti i z Janovic nad Úhlavou a ze Spůle,“ pokračuje Němcová.

Ředitelka prý práci ve školce měla moc ráda, a až odejde, určitě se jí bude hodně stýskat. „Nejvíce mě mrzí, že jsem se nedočkala rekonstrukce střechy a vytápění. O to jsem bojovala řadu let. Opravy začnou až letos,“ dodala Němcová.