Hasičskou uniformu oblékl poprvé člen této rodiny krátce po druhé světové válce a v tradici pokračuje už čtvrtá generace Bucifalových.

„Prvním hasičem v rodině byl můj otec Václav, který do řad hasičů v Sušici vstoupil hned po druhé světové válce. Z maníka, jak se říká, se stal velitelem sušického sboru a později předsedou základní organizace, dnes by se řeklo starostou sboru. Byl myslím dobrým velitelem i dobrým hasičem, ale jeho práce skončila tím, že v 58 letech náhle zemřel,“ vzpomíná Bohumír Bucifal starší na svého otce. Na jeho počest se už více než dvě desítky let pořádá v Sušici známý memoriál, při němž se v požárním sportu utkávají muži i ženy.

Bohumír Bucifal st., který v neděli oslavil 65. narozeniny, se mezi hasiče dostal díky tátovi už jako malý kluk. „Tenkrát se to neevidovalo, ale začínal jsem jako mladý hasič asi v deseti letech. Navíc jsem s tátou jezdil na různé soutěže, na výroční valné hromady. K hasičům na tehdejší inspekci požární ochrany jsem nastoupil v roce 1970. Dvacet let jsem se věnoval vyšetřování příčin požárů a prevenci, od roku 1990 až do roku 2001 jsem dělal okresního ředitele. Pak jsem chvíli dělal velitele v Sušici a Horažďovicích, ale po neshodách s nadřízeným jsem raději odešel do Plzně, kde jsem byl až do důchodu,“ vzpomíná Bohumír Bucifal starší. Ani poté ale nedal hasičině vale a věnoval se dobrovolným hasičům.

Ve stopách svého otce i dědečka kráčejí i oba synové Bohumíra Bucifala st., Bohumír ml. a Aleš. První slouží na stanici v Sušici, druhý je už několik měsíců okresním ředitelem hasičů a sedí tak v křesle, kde sedával i jeho otec. Ten z toho má takovou radost, že když dostane otázku, jak moc ho těší, že se oba kluci potatili, tak mu dokonce vyhrknou slzy dojetí a poté začne líčit jejich cestu k hasičům.

Oba „kluci“, dnes už sami tátové, se ale shodli na tom, že o ničem jiném ani nepřemýšleli. „Už odmalička jsem jezdil s tátou mezi hasiče a úplně mě to chytilo. Asi od šesti let jsem u dobrovolných hasičů a už mě to nepustilo, vždycky jsem to chtěl dělat. Jsem do toho úplný blázen,“ směje se Bohumír ml., který je v celém regionu známý i svou péčí o mladé hasiče a hasičky.

„Asi od šesti let jsem byl u mladých hasičů a už na základní škole jsem překvapoval učitelky tím, že jsem jako jediný věděl, co chci dělat a kde budu studovat. Ostatní chtěli být kosmonauti a popeláři, a já už v té době měl jasno, že budu studovat Vysokou školu báňskou, obor požární ochrana.

Naštěstí se to podařilo,“ říká s úsměvem Aleš Bucifal, který podle svých slov už odmalička obdivoval to, jaká byli hasiči výborná parta. „Třeba když někdo stavěl dům, ostatní mu ochotně šli pomoci,“ vzpomíná.

Na snímku z roku 1978 je Václav Bucifal (vlevo) s vnukem Alešem, dnes okresním hasičským ředitelem.

Bohumír ml. a Aleš mají každý po dvou dcerách, žádný syn jim (zatím?) doma neběhá. Ale ani to, že nemají mužské pokračovatele rodu, neznamená, že by známá sušická rodina Bucifalů skončila s hasičinou. „Mezi mladé hasiče už chodí moje sedmiletá dcera Karolínka a brzy tam přihlásím i druhou dceru, které jsou teprve čtyři roky,“ říká jednoznačně Bohumír ml. „Moje starší dcera Jana, které bude letos osmnáct, je členkou dobrovolných hasičů a je zároveň vedoucí mladých hasičů,“ doplnil Aleš. „Já doufám, že si vnučky vezmou hasiče,“ uzavřel s úsměvem Bohumír Bucifal st. Ať už se tak stane či nikoli, dá se předpokládat, že některý z potomků čtyř dívek bude hasič nebo hasička. Pro rodinu Bucifalových je to totiž poslání, nikoli obyčejná práce.