K nim patří národní umělec Jaroslav Kvapil, slavný violoncellista a hudební skladatel Josef Rejcha, tenorista, violoncellista a hudební skladatel Josef Martin Hůrka, věhlasný ženský lékař a porodník Václav Rubeška, přírodovědec – entomolog Jan Roubal nebo třeba generálmajor Václav Jelínek. Pojďme si dnes některé z nich v krátkosti připomenout.

Adolf Roubal

Založení Muzea Josefa Dobrovského v Chudenicích umožnila sběratelská činnost nadšených vlastivědných pracovníků, zejména Adolfa Roubala, jednatele Klubu českých turistů. Sbírky od roku 1942 vystavené v Síni Josefa Dobrovského ve věži rozhledny Bolfánek byly po okupaci v roce 1945 převezeny a instalovány ve Starém zámku.

Jaroslav Kvapil

V roce 1958 byla za spolupráce s Okresním muzeem v Klatovech a divadelním oddělením Národního muzea v Praze slavnostně otevřena Pamětní síň Jaroslava Kvapila, který se tu 28. září 1868 narodil jako syn zámeckého lékaře Hynka Kvapila. Absolvoval gymnázium, krátce byl zapsán na medicíně a později studoval na univerzitě filozofii. Již za studií na gymnáziu v Klatoveh a v Plzni psal básně a pak po univerzitě odhodlal se jít tam, kam ho to od počátku nejvíce vábilo – k literatuře k novinářství. V tomto směru stal se jeho největším učitelem Jaroslav Vrchlický.

Sňatek s Hanou Kubešovou, později slavnou herečkou Hanou Kvapilovou, ho přivedl na pole divadelní, které se vedle poezie stalo druhou hybnou pákou jeho života. Nejdříve zkusil své štěstí na libretech. Z nich je vrcholem libreto k Rusalce, kterou ve své tvořivé fantazii spatřil u jezírek v lese Žďáru, jež Antonín Dvořák tak geniálně zhudebnil. Vlastní dramatickou tvorbu zahájil Kvapil scénkou Přítmí. Pak napsal větší dramatickou práci Bludička, po níž následovala pohádková hra Princezna Pampeliška umístěná, podobně jako Rusalka, do našeho kraje, a divadelní hra Oblaka.

Když se v roce 1900 utvořila Společnost Národního divadla, stal se Jaroslav Kvapil jeho dramaturgem. Záhy s činností dramaturgickou spojil i činnost režisérskou a svým výtvarným vkusem a smyslem pro dekoraci se stal tvůrcem moderní české režie. Koncem roku 1911 byl ustanoven šéfem činohry Národního divadla. Později krátce působil jako režisér divadla na Vinohradech a působil tu do roku 1928, kdy odešel pro oční chorobu do soukromí. Po válce byl v roce 1946 jmenován národním umělcem a čestným doktorem filozofie. Zemřel 10. ledna 1950.

Muzikantský rod Rejchů

Mezi významné české muzikantské rody Stamiců, Bendů, Brixů, Vranických a Dusíků patřil v 18. století i rod Rejchů. Do hudebních dějin se zapsal Josef Rejcha se svým synovcem Antonínem. Josef Rejcha se narodil 12. února 1752 v Chudenicích v čp. 28, kde se dodnes říká U Rejchů.

Po přestěhování do Prahy se Josef mohl dál věnovat hudebnímu vzdělávání. Již v 16 letech získal solidní základy hry na violoncello, v níž později také vynikal. Když byl v roce 1773 zrušen císařem Josefem II. jezuitský řád, odešel Rejcha, jako mnozí čeští hudební emigranti, k nově založené wallersteinské kapele do Švábska v Německu. Z té doby se dovídáme o jeho uměleckých cestách do Met, Salcburku, Lince a Vídně. Tam si ho vyžádal mladší bratr císaře Josefa II. Maxmilián František, kurfiřt v Bonnu, jako koncertního mistra dvorní hudby a později ho jmenoval jejím kapelníkem. Josef Rejcha sám také skládal symfonie, instrumentální koncerty a komorní skladby. Pod jeho taktovkou hráli společně Ludwig van Beethoven se stejně starým Rejchovým synovcem Antonínem.

Josef Ubl

Další rodák Josef Ubl se narodil 4. dubna 1844 v Chudenicích. Do školy chodil v rodišti, na gymnázium do Klatov, veterinární medicínu vystudoval ve Vídni. V roce 1868 působil jako sistent na Vyšší hospodářské škole v Doubravici na Moravě, kde vedl veterinární kliniku a přednášel veterinární medicínu, dobytkářství, zoologii a anatomii. V r. 1870 se stal profesorem na Vyšší hospodářské škole v chorvatských Križevcích a tuto funkci zastával do roku 1900. V Križevcích vybudoval anatomicko–fyziologický kabinet s bohatými sbírkami. Byl poradcem vlády v otázkách chovu dobytka a členem zdravotnické rady.

Jan Roubal

Jednou z prvních velkých slavností v Chudenicích po osvobození v roce 1945 bylo odhalení pamětní desky na rodném domě Jana Roubala, přírodovědce – entomologa evropského jména, k jeho 65. narozeninám ( nar. 1880). Po gymnziálním studiu v Klatovech a studiu zoologie, fyziky a matematiky na Karlově univerzitě v Praze se věnoval dráze středoškolského profesora. Působil postupně na Akademickém gymnáziu v Praze, na gymnáziu v Roudnici, na reálce v Praze a Příbrami. Poválečná doba ho zavolala na Slovensko, kde se stal ředitelem gymnázia v Banské Bystrici. Zemřel v roce 1971.

(Zdroj: Chudenice očima Josefa Burdy)