Zalíbila se jim takzvaná Klostermannova chalupa na Srní, kterou vlastní manželé Jindřich a Eva Dollanských ze Sušice. Tehdy ale netušili, jak jim filmování změní život.

„Nejprve jsme se na natáčení moc těšili. Těšili jsme se hlavně na herce, kteří k nám měli na chalupu jezdit. Netušili jsme ale, jak tato skutečnost později zatočí naším soukromím. Už jen soužití s početným filmovým štábem bylo hektické, třebaže zde nebydleli a po každém natáčení odjížděli do hotelu na Churáňově,“ vzpomíná na léta 1978 – 1980 Jindřich Dollanský.

Klostermannovu chalupu si filmaři pronajali tři roky po sobě vždy na šest až sedm týdnů. V natáčené trilogii si zahrála „hájovnu“ do které přijel za svým dědou – hajným Gustavem Valachem malý vnuk Vašek, slavný dětský herec Tomáš Holý.

„Když se s námi filmaři dohodli, řekli nám, abychom si všechny památeční a drahocennější věci raději někam schovali. Odnosil jsem je tedy na půdu a dobře jsem udělal. Část věcí, které si filmaři vypůjčili do interiérů „hájovny“ z jiných chalup po okolí, se k jejich majitelům už nevrátila. Hodně se toho rozbilo a nebo ztratilo,“ pokračuje ve vzpomínkách Dollanský.

Dollanští dodnes rádi vzpomínají na herce Josefa Kemra i tehdy malého klučinu Tomáše Holého.

„Pan Kemr byl boží člověk. Byl svůj, bezprostřední, avšak vlídný a slušný. Jednou u nás musel čekat skoro půl dne, než pro něho přijede auto, aby ho odvezlo. Sedl si se mnou a vyprávěl, jako bychom se znali odedávna. K tomu jsme si dali štamprličku na zahřátí. Výborný byl i Tomáš Holý. Byl to malý kluk, hodně zvídavý a šílený neposeda. Na všechno se pořád vyptával. Když se ale točilo, on nic hrát nemusel. On byl prostě takový, jak ho diváci znají z filmů. Zatímco jiní museli některou scénu natáčet třeba pětkrát, on to vždy zvládl napoprvé. Na natáčení s ním jezdila maminka, ale i učitelka, protože se natáčelo i v měsících, kdy byla škola. On se ale snažil velmi často učení vyhnout, a tak třeba zařídil, že z natáčení odjel jiným autem, než původně měl, a na Zadov, kde byl ubytovaný, se dostal až navečer. To už věděl že se nic učit nebude. Byl to takový čertík,“ pokračuje pamětník.

Na chalupu na Srní přijela natáčet i herečka Jana Brejchová a nebo další herci, jako třeba Václav Sloup.

„Paní Brejchová byla nóbl dáma. Přijela, podala nám ruku a představila se. V kabelce měla placatku a z ní stále popíjela. Ono při celém natáčení se vlastně hodně pilo,“ směje se hrdý majitel chalupy.

„Tenkrát se štábem nejezdil žádný vůz s jídlem jako dnes. Ženský ze štábu vařily čaj a kafe u nás na plotně. Na vlastní oči jsem viděl i celou řadu triků, které divákovi v televizi dneska přijdou naprosto normální. V jednom z filmů například Tomáš Holý topí v kamnech tak, že se všude šíleně kouří. To dali pyrotechnici do kamen dýmovnici a ono to vypadalo opravdu věrohodně. Když ve filmu poprvé sněžilo a Tomáš Holý křičel „sníh, snížek“, tak to měli v okapu motůrek který pomocí větráků rozfoukával do vzduchu kuličky z polystyrenu. Dvacet let jsem je pak z trávníku a keřů kolem chalupy nemohl dostat,“ směje se pamětník.

Chalupa na Srní ale nebyla jediným místem, kde se trilogie natáčela. Točilo se hodně také na Kvildě. Ve filmu je hodně záběrů jak na samotnou obec, tak i záběry přímo z centra. Natáčelo se na bývalé pile na Kvildě, která stála při cestě z Kvildy na Bučinu, filmovalo se na Stachách, Zadově a na dalších místech.

„Protože se film stále vysílá v televizi, přicházejí k naší chalupě na Srní každoročně stovky turistů, kteří se vyptávají na natáčení, fotí si chalupu i nás. Přišli jsme o soukromí. To je asi odplata za tu slávu. Už jsme si ale na lidi zvykli,“ pokračuje Eva Dollanská.

O hercích i samotném natáčení by se prý dalo vyprávět dlouhé hodiny. Trilogie režiséra Václava Gajera však není jediné natáčení, které se u Dollanských konalo.

„Natáčel se zde také jeden z dílů večerníčku Madla a Ťap režiséra Václava Chaloupka. „Tehdy jsem byla na chalupě s vnukem, když štáb přijel s tím, že budou točit. Hledali i nějakou ženskou ze vsi, která by si ve večerníčku zahrála hospodyni, která vynese ven na zápraží pekáč s upečeným kuřetem, do kterého se malé štěně a rys zakousnou a ona je pak vyžene koštětem. Strávili u nás tehdy filmaři skoro celý den, ale nikoho pořád sehnat nemohli. Nakonec jsem svolila a hospodyni si zahrála. Snad také proto, abych už měla klid a oni mohli odjet pryč. Dodnes, když večerníček s tímto dílem dávají v televizi, tak mě v Sušici lidé zastavují a říkají, že mě zase viděli,“ usmívá se „herečka“ Eva Dollanská.