Jeho aktuální kniha Oči Šumavy, kterou historici i biologové hodnotí jako velmi kvalitní dílo „amatéra“, je vůbec první vydanou publikací o těchto dvou unikátních ledovcových jezerech, jež vznikly před 10 000 až 12 000 lety. Kniha byla slavnostně pokřtěna v sobotu na Železnorudských slavnostech.
Osmapadesátiletý autor jezdí sledovat jezera každých 14 dní už více než deset let. „Je to nevyčerpatelná studnice pro botaniky, oni sami to tvrdí. Je tam spousta rostlin, které ještě nejsou tolik probádané,“ řekl Vetýška.

V Černém jezeře například žije od jeho vzniku přísně chráněná šídlatka jezerní, rostlina z druhohor. Stále se neví, jak dlouho je schopna žít a jak se rozmnožuje. „Žije v hloubce čtyř až šesti metrů,“ uvedl Vetýška. Jezera jsou také primárním místem vzniku hořce šumavského, který tam roste 12 000 let. Jezerní hora navíc patří spolu s Boubínem k nejstarším pralesům Šumavy. Rezonanční smrky jsou staré až 250 let.

Každé jezero podle autora knihy působí jinak. Čertovo je tajemné, zamrzá dříve než Černé. „Zažil jsem, jak Čertovo jezero zpívá. Je to fyzikální jev, kdy se vzduch někde dostává pod led, a jak se snaží unikat, tak vydává zvuky podobné velrybám pod hladinou moře,“ uvedl.

Obě jezera jsou v území CHKO, ale nejsou součástí Národního parku Šumava. Podle Vetýšky by měla být součástí I. zóny parku. Vytvářejí zhruba 200hektarovou přírodní rezervaci, která letos slaví 100 let. „Mám prochozenou Šumavu od Železnorudska po Kvildu. Ale tato oblast je pro mě pořád zvláštní, i když jsem tam do roka dvacetkrát. Přeji každému, aby se mohl dostat nahoru a zažít ten pocit, kdy z jezerní stěny vidíte jezero a panoráma Šumavy od Pancíře, Můstek, Prenet, ale i Polom a celé brčálnické údolí, nejhlubší na Šumavě. Je vidět také Nýrsko, a když je dobré počasí, tak Klatovy a dalekohledem i Plzeň,“ dodal.

Vetýška, který pořádal o obou jezerech řadu výstav, označil své dílo za „malou knížku velkých příběhů“. Zajímavostí je, že ji sponzoroval také majitel železnorudského penzionu Karl neboli vnuk jednoho z posledních pašeráků železnorudské Šumavy, o němž se kniha také zmiňuje.
Černé jezero má plochu 18,5 hektaru a největší hloubku 40 metrů, vyhloubil ho ledovec na severovýchodním svahu Jezerní hory s výškou 1343 metrů. Z ní se před válkou sjíždělo na lyžích do Železné Rudy a Bavorska. Nad jezerem se zvedá do výšky 336 metrů jezerní stěna, kde pramení dva hlavní přítoky a osm vedlejších. Čertovo jezero má plochu 10,7 hektaru a maximální hloubku 35 metrů. Jediné ze šumavských jezer náleží do povodí Dunaje a Černého moře. Obě jezera se zachovala dodnes v nezměněné podobě. (čtk, ki)