Je to prostě postavené na hlavu. Český cukr, české obilí a další komodity se vyvážejí do zahraničí, aby se k nám oklikou opět vrátily za vyšší ceny. Své o tom vědí třeba pekaři, kteří musejí nakupovat cukr, mouku, mléko, kakao, marmelády a další suroviny pro svoji výrobu. Naše suroviny jsou na trhu téměř nedosažitelné a za dovezené musíme připlatit, což se zákonitě odrazí i na cenách toho, co se snaží pekaři ve svých pekárničkách pro nás vyrobit. Je hodně smutné, že stát neochrání české výrobce a že pro ně nezajistí takové podmínky, které by jim umožnily vyrábět tak, aby mohli konkurovat cenami i větším českým i zahraničním kolosům. Mnohdy mi připadá, že stát dělá vše pro to, aby malý český živnostník ukončil svoji výrobu a nepřekážel velkým dodavatelům a výrobcům, kteří by si tak upevnili svoji pozici na našem trhu. Nikdo si ale neuvědomuje, že kdyby nebylo mnohde právě malých živnostníků, kteří v rodinných firmách vyrábí pro nás den co den své výrobky, asi bychom neměli brzy co jíst. Ony totiž ty velké firmy do svých výrobků nedají tu lásku, se kterou právě živnostníčci své rohlíky vyrábějí. Většina velkých kolosů na rozdíl od živnostníčků nemá ani o malé obchůdky na vsích, kde se prodá pět chlebů a třicet rohlíků denně, zájem. A tato situace bohužel není případem jen pekařů. Své o tom vědí i zemědělci a další výrobci.