Třídenní historický seminář Barokní jezuitské Klatovy nabídl o víkendu přednášky, koncerty i představení projektu nové expozice katakomb. Hlavním tématem však bylo jezuitské školství. Na každodenní studentský život té doby, 17. a 18. století, jsme se proto zeptali jedné z přednášejících, Kateřiny Valentové z Historického ústavu Akademie věd.

Co se učili tehdejší studenti, měli předměty jako dnes?
Ne, byla to v podstatě latina, latina a latina, pak řečtina… Vše ostatní se dozvídali na základě té latiny, třeba historii a podobně. Orientovali se podrobně v antických reáliích a mytologii, když se dnes díváme na různou výzdobu nebo čteme barokní básně, všude jsou antičtí hrdinové a něco dělají, dnešní člověk vůbec neví, co se tam děje, ale student tehdejšího gymnázia se jen podíval a věděl.

Jak vypadal běžný den studenta?
Ráno byli ve škole od sedmi zhruba do půl jedenácté, potom šli na společnou bohoslužbu. Pak odešli do semináře nebo domů, najedli se, udělali si domácí úkol, podívali se na nějakou přípravu, vrátili se v jednu nebo v půl druhé do školy. Tam se učili tak do čtyř hodin, potom odcházeli, ale například ve svátek chodili ještě na pobožnost. Pak měli volno, ale vstávalo se brzy a bylo třeba se připravovat, moc toho času asi nebylo. Ale po hospodách taky chodili, rvali se s kdekým, na to je spousta dokladů, kdo se s kým kde popral, na to si čas našli.

A co prázdniny?
Prázdniny měli o hodně kratší než dnes, učilo se zhruba 11 měsíců. Volno bylo kolem Velikonoc a Vánoc, pak byly maximálně tři týdny na podzim, zhruba od konce září do poloviny října.

V létě žádné prázdniny nebyly?
Ne, i když nějaká úleva od školy se tam dá najít, protože se učilo o hodinu méně a často se přidávalo ještě půldenní volno, když bylo velké teplo.

Kolik let se studovalo?
Obvykle šest let, mohlo se studovat i déle, když nějaký student opakoval ročník, což byla celkem běžná záležitost. Studovat mohli začít osmiletí i patnáctiletí.

Existovala nějaká přijímací zkouška nebo maturita?
Nebyla písemná přijímací zkouška jako dnes, v podstatě každý chlapec v určitém věku, který uměl číst, psát a počítat a jehož rodiče chtěli, aby studoval, tak měl tu možnost.Ti chudší mohli být podporováni nadací nebo třeba místní vrchností či farářem. Student měl být katolík a manželského původu, ale katolíci byli od určité doby všichni a manželský původ měla většina lidí. Místo maturity měli závěrečnou zkoušku, ta se ale dělala na konci každého ročníku.

Bylo jezuitské gymnázium součástí jezuitské koleje?
Po finanční a organizační stránce ano, ale budovy měly být odděleny, což je hezky vidět právě v Klatovech. Původně se asi učilo v prostorách koleje a gymnázium pak bylo přistavěno dozadu za kostel, aby světské osoby nechodily do koleje.

Co zajímavého ještě víme o klatovském gymnáziu?
Bohužel se z Klatov dochovalo strašně málo dokumentů… Patřilo k těm větším gymnáziím, mělo až 350 studentů, tedy 50 až 60 studentů ve třídě, jinde to ale bylo třeba i 100. V archívu jsou dochované různé příběhy, jak se klatovští studenti porvali s místními tovaryši, jak se to řeší a podobně.

Jaká byla jezuitská pedagogika, co se na ní dá vyzdvihnout?
Je vlastně založená na soutěžení žáků ve třídě a na vedení studentů k maximálnímu výkonu, to se uplatňuje i dnes. Také se objevovala snaha vést k nejlepšímu výkonu ty nejlepší nebo najít v každém jeho individuální nadání a v tom ho podporovat, individuální přístup k žákovi, i když se to chápalo trochu jinak než dnes.