Jde především o studenty, kteří se se zabývají dobrovolnickou prací.

„Scházíme se přibližně jednou za měsíc, podle možností, někdy je to častěji, někdy méně často. Největší radost mi dělá provázání světa mladých zdravých lidí s lidmi, kteří mají nějaký handicap. Tohle přináší všem pocit uspokojení a radosti. Všem se mění žebříčky hodnot a vidí určité věci jinak, než jejich vrstevníci, kteří dobrovolnickou práci nedělají. I když si nevyberou povolání, které by se s tímto slučovalo, tak budou mít jiný pohled na život i na handicapované lidi, což si myslím, že je v dnešní společnosti hodně důležité,“ řekla Deníku speciální pedagožka Střední školy zemědělské a potravinářské v Klatovech Jana Toušová.

Na poslední posezení u čaje v klatovské čajovně se přijela podívat také bývala studentka Anna Palacká, která také bývala dobrovolnicí a ráda na tuto činnost vzpomíná. „K dobrovolnictví mě přivedla paní Toušová. V počátku jsem o tom vůbec nic nevěděla, netušila jsem, že něco takového je. Potom jsem se do toho dostala, začalo mě to bavit a zůstala jsem u toho. Dnes jsem sem přijela, protože jsem chtěla vidět ty, které mám ráda. Je to velká legrace, baví mě spolupráce s těmito lidmi. Jde o jiný svět, než který znám já. Nežijí v něm jen zdraví lidé, ale i handicapovaní,“ sdělila Palacká.

Chce bojovat proti tomu, jaký mají někteří lidé k handicapovaným postoj. „Nelíbí se mi, jak se k nim chovají ostatní lidé, jak na ně pokřikují, s tím se i setkala, dokonce po nich někteří házeli sněhové koule. Naopak mám i hezké zážitky, když jsem například šla na nákup a jeden z handicapovaných, Mireček, mě tam objal. To bylo strašně milé, já jsem se tedy v tu chvíli lekla, ale bylo to hezké,“ svěřila se Palacká.